Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Srpen 2010

Nelly Furtado

29. srpna 2010 v 15:55 | Bella |  Hudba, videa
Vím, že jsem tu dlouho nic nepřidala, tak aspoň jednu písničku. Od Nelly toho moc neposlouchám, ale tahle se mi líbí. Hlavně ten refrén:-)


Úvod ke druhé sérii

26. srpna 2010 v 21:54 | Bella |  Safírové srdce II.
Jak víte, tak jsem ukončila první sérii Safírového srdce. Chtěla bych proto napsat úvod k té druhé. Uvidím ještě na kolik to vyjde kapitol. Zatím vás seznámím, co vás čeká v druhé sérii.

Hlavní postavy:
Grow, Vanessa, Sam, Alex, Jane(prostě všechny které znáte). Možná někdo přibude nový nebo někoho ztratíme. Nechte se překvapit:-)

Děj: Bude rozhodně trochu napínavější. Plánuju tam víc akce a smutných chvilek. Prostě to bude takové drastičtější. Ale můžete se těšit i na veselé a zábavné momenty.
Vanessa se dozvídá čím dál víc o minulosti Growa. Zjistí věci, které nevěděli ani Sam a Alex. Dále se zpevňuje vztah Sama a Vanessi, ale dochází k častým hádkám. Jane a Alex se čím dál víc sbližují, ale jejich vztahem projede rána a vše se hroutí. Chcete vědět jak to všechno dopadne? Tak čtěte nové kapitolky, které si pro vás chystám:-)

Proč je to tak těžké?

24. srpna 2010 v 20:00 | Bella |  Fantasy jednorázovky
Tuhle krátkou povídku jsem vymyslela jen tak narychlo. Je to o tom, jak se anděl zamiluje do lidské ženy.

Jsem anděl. S bílými křídly a vlasy černými jako uhel. Chráním lidi, ale chráním hlavně ji. Je tak krásná. Plavé vlasy do pasu, modré oči, kterými se otevřeně dívá na svět. Miluje zvířata, miluje přírodu, miluje život. Její srdce tluče velmi hlasitě. Rád se na ni koukám, když maluje obrázky. Vžije se do jiného světa. A je jen její. Někdy mám pocit, že mě vnímá. Svou krásou ozařuje okolí, ale jednu nejkrásnější věc si nechává pro mě. Úsměv. Někdy se usměje jen tak. Když jí něco pobaví. Nebo když kreslí své obrázky. Nebo když je sama, sedne si do křesla a zavře oči. Jednoduše se usmívá. A nejen ústy. Směje se celým srdcem. Jaká škoda, že mě nevidí.Že ji nemůžu pohladit po vlasech a zašeptat jí do ucha, jak ji miluju. Jsem každý v jiném světě. A ona je v tom svém zranitelnější a křehčí. Někdy si přeji, aby se stala malá nehoda a ona by byla jednoduše se mnou. Ale já jsem anděl. A andělé chrání. Mám ji ve svém srdci, ale nemůžu si pro ni jen tak natáhnout ruku a vzít si ji. I kdybych chtěl. A já chci. Jenže není stvořená pro život se mnou. Tolik bych si přál se jí dotknout. Její hebké kůže. Ale jednoduše nemůžu. Tak proč to pořád nemůžu pochopit? Není to jednoduché? Pro někoho možná. Ale já ji budu milovat navždy. Počkám si na ni. Až nastane její čas. Zatím jsme každý z jiného světa. A teprve potom spolu budeme navždy.

Chceš být mé affs?

23. srpna 2010 v 17:53 | Bella |  Chceš se spřátelit?
Chceš se spřátelit? Tak napiš do komentáře:
1)přezdívka
2)blog
3)líbí se ti můj blog?
4)o čem máš blog?

Upozorňuju, že si svoje sb pečlivě vybírám. Blog musí být zaměřený na podobné téma jako je můj.

Reklamy sem

23. srpna 2010 v 17:50 | Bella |  Reklamy
Reklamy prosím pište pouze sem. Pokud je napíšete jinde, bez milosti je mažu!! Děkuju za pochopení.

Dvě písničky od Seleny Gomez

11. srpna 2010 v 10:43 | Bella |  Hudba, videa
Přidávám dvě písničky od Seleny Gomez. Tyhle mám docela ráda.


Madame Okta

10. srpna 2010 v 20:27 | Bella |  Darren Shan
Darren Shan je normální puberťák. Má rád školu, kamarády, fotbal a spoustu dalších věcí. Jednoho dne se však vydá společně se svým nejlepším kámošem Stevem do strašidelného cirkusu zvané Circo Monstruoso, které zrovna pořádalo představení ve starém kině. V tom cirkuse jsou různí účinkující, mezi které patří např. Hadí chlapec, vousatá dáma, žena s nejsilnějšími zuby, muž se dvěma žaludky a další.
Po představení se kamarád Steve rozhodl, že tam zůstane a poslal Darrena domů. Darren je ale od přírody neposlušný, a tak si umane, že musí zjistit, co má Steve v úmyslu. Vylezl na balkon, kde měl dobrý výhled na jeviště. Steve šel za jedním z účinkujících. Panem Hroozleym. Darren odhalil nakonec šokující informaci. Pan Hroozley je upír a Steve se chce stát jeho pomocníkem. Pan Hroozley ho ale odmítl, protože je Steve dítě, a když mu chutnal krev zjistil, že je Steve zlý. Vyděšený Darren nakonec běžel domů. Něco mu ale pořád vrtalo hlavou. Pan Hroozley měl na představení cvičenou, smrtelně jedovatou pavoučici. Darren měl jednu slabinu. Miloval pavouky a tahle zabijácká pavoučice se mu líbila. Nakonec se rozhodl, že ji upírovi ukradne. Šel zpátky do starého kina a místo pavoučice tam upírovi nechal vzaz, ať ji už nehledá. Několik týdnu Darren pavoučici ovládal pomocí myšlenek, ale jednou se to zvrtlo. Přišel k němu Steve a Darren neodolal a pavoučici mu ukázal. Chvíli to vypadalo na zábavou hru, ale nakonec jedovatý pavouk kousnul Steva do krku. Steve skončil v nemocnici a pomalu umíral. Darren potom udělal to, co mu bylo od začátku jasné. Šel najít pana Hroozleyho a chtěl po něm protijed. Hroozley by mu ho dal, ale chtěl něco na výměnu. Když se Darren stane jeho pomocníkem(to znamená polovičním upírem), dostane Steve včas protijed a přežije to. Když ne, tak Steve zemře. Darren s těžkým srdcem nakonec svolil a Steve dostal protijed včas. Darren ale od upíra utekl ke své rodině. Po čase začal zjišťovat, že se nedokáže ovládat. Touha po krvi byla velká a málem kousl svou mladší sestru. Znovu tedy vyhledal upíra a přidal se k němu. Aby ho rodiče nehledali, předstíral Darren smrt. Steve nakonec nějak zjistil, že je Darren naživu, ale přísahal mu, že se stane lovcem upírů a zabije ho. Steve si totiž myslel, že mu Darren ukradl místo mezi upíry. Nakonec se Darren smířil s tím, že odejde od své rodiny a začne nový život. Život upírova pomocníka.


Můj pohled:
Toto je stručný popis knižní ságy Darrena Shana. První díl se jmenuje Madame Okta, ale celkem je jich dvanáct. První tři byly dokonce i zfilmované, ale výsledek byl velice slabý. Musím říct, že knížky se mi líbí mnohem víc. Tyto knížkou jsou zábavné, napínavé a dobře se čtou. Četla jsem všechny díly asi třikrát, ale stejně mě pořád neomrzely:-)

A tady je aspoň obálka knihy:

1

A ještě malý úryvek z knížky:

Steve se náramně bavil a já taky. Teď, když nejsem sám, budu moc provádět fůru nových kousků. Madame Okta mu seděla na pravém rameni a chystala se sklouznout dolů po paži, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vešla Annie. Obyčejně ke mně nikdy nevchází bez zaklepání. Je to fajn holka, žádný spratek, jako holky v jejím věku bývají, a skoro vždycky zdvořile zaklepe a čeká na dovolení. Ten večer ale ke vší hrozné smůle rovnou vtrhla dovnitř. "Hele, Darrene, nevíš kde mám-" začala, ale nedořekla. Uviděla Steva, jak má na rameni obludného pavouka, kterému se lesknou kusadla, jako by se chystal kousnout, a tak udělala to nejpřirozenější. Zaječela. Ten zvuk mě vyplašil. Otočil jsem hlavu, flétna mi klesla od rtů, soustředění opadlo. Spojení s Madame Oktou se porušilo. Potřásla hlavou, několika rychlými kroky došla Stevovi ke krku a pak rozevřela kusadla, až to vypadalo jako když se šklebí. Steve strachem zařval a vyskočil. Máchl po pavoučici rukou, ale přikrčila se a on ji netrefil. A než to mohl zkust znovu, Madame Okta sklonila bleskurychle hlavu a zabořila mu jedovatá kusadla hluboko do krku!

Špatný den

9. srpna 2010 v 18:09 | Bella |  o upírech
Tato povídka je trochu zvláštní. A možná taky smutná. Varuji, že ti co se občas trochu bojí, mají strach z krve nebo jsou hodně lekaví, by to rozhodně neměli číst:-)

Sympatický muž seděl u baru se skleničkou whisky. Byl hodně pohledný. Pod hnědými střapatými vlasy vykukovaly smutné zelené oči. Seděl shrbeně a zíral do skleničky. Šel totiž zapít svůj žal. Nemohlo mu však být více než dvacet pět. Spousta mladých žen po něm mlsně pokukovaly, on jim však nevěnoval žádnou pozornost. Myslel jen na tu jednu. Na svoji Sáru. Na Sáru, která byla pro něj vším. Miloval jej úsměv, její povahu i její vzhled. Měl s ní naplánovaný život. Byli zasnoubení a šťastně zamilovaní. Měli skvělou práci a pomalu plánovali děti. Jenže pak se něco zvrtlo. Jedno odpoledne přišel domů dřív. Dostal totiž padáka. Vykopli ho z práce, kvůli maličké chybě. Doufal, že ho utěší jeho milovaná Sára, ale to se spletl. Místo toho ho doma čekalo překvapení. Jeho snoubenka byla v posteli a na ní se válel úplně cizí muž. Sára slyšela hluk a podívala se, kdo ho způsobil. "Georgi, já ti to vysvětlím." Zakvílela žena, vyskočila z postele a oblékla si saténový župan. "Jak jsi to mohla jen udělat. Je konec! KONEC! Nechci nic slyšet!" Řekl George a pak vyběhl ze svého bytu. Ještě ten den jí zavolal, ať si spakuje svoje věci. Mladou lásku rozdělila drobná trhlina, kterou už ovšem nešlo zašít. Dalších pár hodin strávil tím, že se procházel po městě. Neměl na nic náladu. Nakonec zapadl do jednoho podniku, ve kterém seděl do teď. Pořád si v hlavě přehrával ten rozhovor. Nemohl uvěřit, že už je konec. Chtělo se mu brečet, ale místo toho si chlapsky objednal další dvojitou whisky, kterou kopl hned do sebe. Jen díky alkoholu zapomínal na Sáru. "Hele, ale už byste měl přestat. Zavolám vám taxíka." Řekl muž, který obsluhoval u baru. "Nikam nejdu. Radši mi nalijte další!" Ohradil se George. Po nějaké době se George čím dál víc rozveseloval. Nadával přes celý lokál na "svoji" Sáru a vykládal o ní každému, kdo byl ochoten poslouchat jeho opilecké řeči. Najednou si k baru přisedla krásná žena. Měla vlnité blond vlasy až po pás, bílou pleť a červené oči, kterým George nevěnoval sebemenší pozornost. Pyšnila se postavou jako modelka. Byla velmi vysoká, štíhlá a oblečená jako bohatá paní. Koketně se usmála a představila se. "Nazdárek. Já jsem Jessica. Přistěhovala jsem se tu před týdnem. A kdo je ten krásný mladý muž, který zrovna sedí vedle mě?" Zeptala se tajemná kráska. "Vy-vy jste strašně krásná." Zamumlal George. Blondýna se zasmála zvonivým hlasem. "Vy jste vážně vtipný." Řekla a znovu se rozesmála. Něco na tom ale pravdy bylo. Všechny mužské hlavy se totiž za ní otáčely a hleděly na ni s otevřenými ústy. "Jsem George. George smolař konkrétně." Jessica se líbezně culila a řekla: "Ale ty můj chudáčku. Copak se ti stalo? Snad ne zlomené srdce?" Zeptala se sladce. George smutně přikývl a pak si začal vylévat srdce tajemné ženě. "To by chtělo pomstu nemyslíš? Co kdybychom se odebrali k tobě do bytu? Já se ráda mstím." Řekla. Georgovi se nápad velice líbil a tak se nechal odvést kráskou. Odemkl dveře bytu a vrávoravě vešel dovnitř. "Tak co budeme dělat teď?" Zeptal se Jessicy. "O něčem bych věděla. Ale musíš mi slíbit, že to zůstane jen mezi námi." Řekla a pak se pomalu přiblížila k Georgovi. Ten chudák nevěděl do čeho jde a vykročil jí vstříc. Začala ho hladit po zádech, vášnivě ho líbala na krku i obličeji. A pak mu zničehonic zaryla nehty hluboko do masa. Omámený George hlasitě zařval. "Co to kruci vyvádíš?" Zeptal se a odstrčil ji. Ona se jen usmála a vycenila své blýskavé zuby. "To teprve uvidíš." Řekla a skočila na něj. Zarývala mu ruce do břicha a trhala mu maso. George se svíjel na zemi a hlasitě vzlykal. Nic nechápal. George málem omdlel, když mu utrhla ruku. "P-p-prosím." Řekl vzlykavě. "Neboj bude to rychlé." Řekla blondýna. Nasávala pach krve, která se rozlévala všude po bílém koberci. "Je čas snídaně." Řekla a pak se zakousla nebohému Georgovi do krku. Ústa se jí plnily rudou krví, ona však jen hladově nasávala. Nevěnovala sebemenší pozornost tomu, že George se už navždy ponořil do nekonečného spánku. Nenechala nazmar ani kapku. Vstala, utřela si ústa od krve do rukávu a zanechala George samotného v bytě. A potom odjela do jiného města, kde sháněla jídlo na další večer. K ránu začal zvonit Georgův mobil. Volala jeho milovaná Sára. Nikdo ho ale nezvedl. Zůstal zvonit v tichém bytě.

Harry Potter-Zase spolu

9. srpna 2010 v 15:50 | Bella |  Na Harryho Pottera
Takže tato povídka je zase pro změnu o Harrym Potterovi. Děj se odehrává v Bradavicích. Navazuje na tu část po bitvě o Bradavice v 7. díle. Akorát jsem ji trochu změnila. Jo a ještě něco. Chtěla bych ji věnovat Ichi, která povídky o Harrym miluje. Tak snad se jí i vám bude líbit.

Všichni se radovali, že padl Lord Voldemort. Jen Harry se tolik neradoval. Voldemorta sice nenáviděl, ale věděl, že by Brumbál taky neměl radost z něčí smrti, i když to byl Tom Raddle.
Harry byl v Brumbálově pracovně a přemýšlel. Přemýšlel kolik lidí mu vzal Voldemort a smrtijedi. Nejdřív to byli rodiče. Potom Cedrik a Sirius. Ochránce Brumbál. A nakonec spousta lidí, kteří padli v této bitvě. Včetně Freda, Lupina a Tonksové. Pomyslel si. Rozhodl se, že musí z Bradavic vypadnout. Nemohl se radovat při oslavách, když tolik lidí padlo. Zároveň ale nemohl být sám zavřený v pracovně, kde proklínal Voldemorta a všechny jeho přívržence. Rozhodl se tedy, že si vezme neviditelná plášť a tajně z tama zmizí a přemístí se, až bude za hranicemi Bradavičkách pozemků. "Chceš odejít Harry?" Zeptal se Brumbál z portrétu, který ještě před chvílí předstíral spánek. "Ano chci. A co jako?!" "Sám víš, že toto místo je tvůj domov. Měl bys tu být se svými přáteli. Kdoví, co se ještě přihodí." Řekl tajuplně a zamrkal na něj z obrazu. Harry nevěřícně kroutil hlavou. Brumbál chtěl po něm takovou věc. A to si myslel, že by to udělal Brumbál stejně jako on. "Můj domov? Spíš bitevní pole." Řekl Harry s odporem. "No já nevím Harry. Netoužil si ses snad vždycky vrátit do Bradavic? Čeká tě ještě spousta překvapení." Harry se zamyslel. Brumbál měl pravdu. Do Bradavic se vždycky toužil vrátit. Považoval je za svůj domov, ale teď…Harry popadl svůj plášť a chystal se otevřít dveře. "Zkus o tom ještě popřemýšlet Harry. Tvoji přátelé mají o tebe starost." Řekl Brumbál a zavřel oči. Harry vyšel z Brumbálovi pracovny a rozhlédl se po chodbě. Tohle je jeho domov. Ale zároveň cítil, jak na něho pořád doléhají vzpomínky z bitvy. Najednou ucítil, jak ho někdo pozoruje. Instinktivně se otočil s hůlkou připravenou v ruce. Jak se dalo čekat, byl to jen Malfoy.
"Co chceš?!" Vypálil na něho Harry, ještě než ho stačil Draco oslovit. Harry si myslel, že ho Malfoy chce zase otravovat a navážet se do něj. "Pottere, potřeboval bych s tebou mluvit." Řekl. "Ale já na tebe nemám náladu, tak padej!" Zařval na něj Harry. "Prosím vyslechni mě." Jeho hlas zněl naléhavě, a tak Harry nakonec svolil. "Ale rychle. Nemám na tebe celý den." Malfoy se zhluboka nadechl a pak začal. "Víš, ode dne, kdy jsem se přidal k Ty víš komu, jsem toho nepřestal litovat. Ale on mě mučil a vydíral. Prostě ti chci říct, že jsem rád, že jsi nad ním vyhrál. A chci ti poděkovat. A taky se chci omluvit za všechno, co jsem ti kdy provedl." Řekl a podíval se na Harryho jasně modrýma očima. Harryho to šokovalo. Nevěděl co říct. Ještě před rokem by Harry nevěřil, kdyby mu někdo řekl, že se mu za rok bude omlouvat Malfoy a zároveň ještě děkovat. Harry se rozhodl, že omluvu přijme. Natáhl k němu ruku a navzájem si ji stiskly. "To je v pořádku. Omluva se přijímá. Co bylo bylo." Řekl Harry a usmál se na Draca. Ten se taky málem usmál, pak kývl a odešel. Aspoň se rozloučili jakž takž v míru. Teď Harry přemýšlel, co udělá dál. Má zůstat nebo odejít? Nechtělo se mu ani jedno, ale nějak se rozhodnout musel. Přemýšlel a nakonec to vzdal. Musel pryč. Takhle viděl před očima pořád své mrtvé blízké, hlavně Siriuse. "Chceš prásknout do bot co?" Ozval se za ním povědomý nakřáplý hlas. Harryho určitě šálil sluch. Nejspíš mám sluchové halucinace. Pomyslel si. "A mohl bych tě doprovodit?" Zeptal se znovu ten hlas a zasmál se. Jeho smích byl podobný psímu štěkotu. Harry se prudce otočil. Nevěřil svým očím. U kamenného chrliče stál Sirius. Ten Sirius, který se propadl obloukem na ministerstvu, když bylo Harrymu patnáct. "To ani neobejmeš svého kmotra?" Zeptal se Sirius s náznakem úsměvu. "Siriusi! Jsi to opravdu ty? Ale jak je to možné?" Zeptal se Harry a skončil v Siriusově náručí. Siriusovi i Harrymu stékaly po obličeji velké slzy. Harry si utřel oči a zeptal se: "Jak je to možné? Jsi snad vidina?" "Vidina naštěstí nejsem. Existuje prastaré mocné kouzlo. Když zemře nějaký mocný zlý čaroděj, tak zlý jako byl Voldemort, tak se spustí zvláštní kouzlo. Voldemort zabil spoustu lidí. A nejen Voldemort. Platí to i pro smrtijedy. Každému se vrátí člověk, který mu je nejbližší. Ale jen jeden. Tak je to dané. Musím říct Harry, že jsi mě dojal. Čekal bych, že se vrátí tvůj otec nebo matka." "Já nevím. Myslím, že nejbližší jsi mi byl ty. Vždycky jsi mi ochotně poradil. Své rodiče jsem vlastně ani moc neznal. Ale ty jsi mi je nahradil." Řekl Harry. Sirius nevěděl co říct. Pak znovu objal Harryho a statečně řekl: "Jdeme. Čeká nás ještě spousta práce, než dáme Bradavice dohromady." Harry přikývl a vyrazili do Velké síně. Harry i Sirius byli rádi, že se znovu setkali. Oba se v duchu radovali, i když to nedávali tolik najevo. Kmotr a kmotřenec jsou zase spolu, tak jak to má být.

Linkin Park-piano version

3. srpna 2010 v 11:17 | Bella |  Hudba, videa
Na netu jsem našla pár hezkých písniček. Ty videa jsou taková trochu divná, ale písničky se mi líbí moc. Jsou to vlastně skladby od Linkin Park v klavírní podobě.