Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Únor 2011

Kapitola dvacátá druhá-CESTA PEKLEM

27. února 2011 v 17:06 | Bella |  Fialové oko I.
Přidávám další kapitolu. Snad se bude líbit.

Charlie a Anie opatrně sešplhali po zdi. Jess se ještě nevrátil, což bylo divné, ale nechtěli si s tím teď lámat hlavu. Radši mu nechali na stole vzkaz. Tma už pohltila vše o kolo. " Víš kam máš jít?" Zeptal se Jess. "Neboj, vím co dělám." Řekla tichým, ale ostrým tónem.
Postupovali velmi rychle a potichu. Vraždy pořád pokračovaly, takže museli dát pozor na hlídkující policajty. Autobusy ani žádné jiné dopravní prostředky nejely. Cesta jim ubíhala rychle, přestože šli pěšky. Čím víc se ale blížili k místu tím víc byl Charlie nervózní. Cítil ve vzduchu něco zlověstného. "Cítíš to?" Zeptal se Charlie upírky. "Nevím co myslíš." Přiznala se. "Cítím něco zlého a temného." Vysvětlil. "Aha. To je dost možný. Tihle upíři jsou zlí a ty jsi ochránce. Je přirozené, že cítíš něco špatného. Je to tvůj instinkt." Pak šli zase mlčky. Konečně po dlouhé době dorazili na místo. "To už jsme tady?" Zeptal se Charlie a podezřele si měřil starou zchátralou budovu. "Copak? Čekal jsi nějaký luxus, jak v pěti hvězdičkovém hotelu?" "Ne to ne. Jen by mě zajímalo, jak se tam dostaneme. Dveře i okna jsou zatlučené." "Pojď." Řekla jenom a táhla ho za ruku. Vedla ho kolem zchátralé budovy. Upíří sídlo nebylo v ulici, jak si prvně Charlie myslel. Budova byla zastrčená hodně vzadu za skladišti. "Vidíš to?" Zeptala se Anie a ukázala na zem. "Je tam poklop." Řekl překvapeně. "Ještě je tu malý problém." Řekla a ukázala na velký zámek na něm. "No, tak prostě seženeme někde kladivo." Řekl s trochou nejistoty ochránce. Anie se jen zasmála a vyrvala zámek z poklopu, jako by to nic nebylo. "Začínáš mě děsit." Řekl Charlie ze srandy. "Vždyť jsem říkala, že to je jen malý problém." "Jenom doufám, že nás neslyšeli." Zamumlal a pak otevřel poklop a skočil dovnitř. Jak se dalo čekat byla tam tma. Anie hladce přistála vedle něho a zaklapla poklop za nimi. "Budeš mě muset vést. Nevidím na krok." Zašeptal Charlie. "To se dá snadno vyřešit, počkej." Řekla Anie, pak vytáhla z kapsy baterku. "Vždy připravená." Řekla a usmála se. "Ale to nás uvidí." "Tady ve sklepě ne. Upíři jsou hlavně ve vyšších pater. A nemysli si, že jsme bez světla. Obstarávají ho svícny, lucerny a podobné blbosti. Jak jsem už říkala. Tady dole nikdo není, a proto uděláme ještě jednu věc. Sundej si triko." "Cože?" vyjekl Charlie a nevěděl jestli se má smát nebo mračit. Anie zakoulela očima. "Dělej co ti říkám." Charlie si sundal mikinu i triko, pod kterým se schovávala nahá svalnatá hruď. Upírka ho silně objala. "Můžeš mi říct co to děláš?" Zeptal se Charlie a snažil se ji setřást. Bylo to ovšem marné, protože Anie měla vážně velikou sílu. "Snažím se o to, aby pak nešli po tvém pachu. Takhle budeš smrdět jako já, takže nikdo nepozná, že jsi člověk a ještě hůř, ochránce. A teď si obleč tohle." Řekla a vytáhla z tašky, kterou vláčela s sebou tmavé kalhoty s černou košilí. "Měla jsem to oblečení na sobě celý den, takže budeš opravdu smrdět jako upír. A mimochodem v černé vypadáš sexy." Charlie se začervenal a byl rád, že tu není moc světla. Rychle se převlékl a jeho bývalé oblečení hodili do kouta. "Mám ještě jednu otázku." "Jen se ptej." Řekla Anie trochu netrpělivě. "Totiž, upíři neuslyší jak mi bije srdce?" "Uslyší, ale nebudou to považovat za podezřelé. Nám upírům totiž srdce tluče také. Žijeme věčně, ale to neznamená, že nemusíme jíst, spát a podobně." Charlie se zmohl jen na krátké: "Aha." V duchu si ale říkal, že se bude muset zeptat na víc věcí. Ohledně upírů ještě neměl tak úplně jasno. Došli až ke schodům. Které vedly do přízemí. "Hlavně buď přirozený. Dělej že tam patříš." Řekla mu Anie a povzbudivě se na něj usmála. Šli po prázdné chodbě. "Neříkala jsi, že by tu už někdo měl být?" Zeptal se jí potichu. "Však uvidíš." Po chvíli si Charlie všiml muže, který klečel a byl k nim otočený zády. "Co myslíš, že…" Nedořekl Charlie. Muž se k nim otočil a z rtů mu odkapávala krev. Před ním leželo něčí tělo. Charlie nevěděl co má dělat. Bylo mu z toho na blití. Chtěl na něj začít křičet, ale hlas ho neposlouchal. "Pojď Charlie." Řekla Anie, ale trochu soucitnějším hlasem. Teprve po pěti minutách se Charlie odhodlal mluvit. "Víš kde mají vězně?" "Úplně nahoře ve třetím patře." Anie měla pravdu. Druhé patro se hemžilo upíry. Někteří byli vysocí a hroziví, jiní dokonce ještě menší než Anie. Žen tu moc neviděl. Kromě Anie na chodbě byla ještě jedna úředně vyhlížející vysoká dlouhovlasá blondýna a drsně vyhlížející černovláska, který měla na tváři nespočet piercingů. Charlie měl dost velký strach, že je odhalí, ale naštěstí si nikdo ničeho nevšiml. V posledním patře byli pouze čtyři upíři. Tři muži neuvěřitelně velcí a chlupatí jak orangutan. Mezi tou čtveřicí byla jediná žena. Oproti bledým upírům měla tmavou pleť, pravděpodobně míšenka. Kudrnaté vlasy jí splývaly na ramena a vysoká byla jako jeden z těch chlapíků. Přišla k nim a vypálila na ně: "Co chcete?!" Anie se líbezně usmála a nasadila přátelský tón. "Mám tady jednoho zajatce. Je to upír a jmenuje se Greg. Odmítal poslušnost." Řekla vážným tónem. "Ach tak. Však mi ho přivedeme k poslušnosti. Můžeš jít. My už se o něj postaráme." Řekla míšenka tónem, který jasně nařizoval, aby Anie odešla. "Mým úkolem je dopravit ho až k našemu vůdci." Kudrnatá žena se rozesmála nad Aniinou drzostí. "Patricu!" Zaječela přes celou chodbu. V mžiku byl u nich jeden z těch hromotluků. Byl šeredný jako noc a páchl po krvi a syrovém mase. "Co je tu za problém?" Zeptal se nepříjemně hlubokým hlasem a zašklebil se. "Mám tady zajatce a musím ho dopravit k našemu vůdci. Jenže ona," řekla Anie a ukázala na vysokou svalnatou ženu, "mně nechce pustit." "Kairo, proč to děláš? Přece tu musí být pořádek." Žena si odfrkla a zřejmě se nehodlala jen tak vzdát. "Já tady za všechno zodpovídám! A ty mě budeš poslouchat stejně jako všichni ostatní! Ten zajatec půjde se mnou!" Zařvala a vrhla po Charliem vražedný pohled. Ten Patric přivolal na pomoc další dva kámoše a vznikla diskuze. Nebo spíš hádka. "Vážně nechápu, co to je tady za systém." Řekla Anie a začala si stěžovat na upíří politiku. Zatím co se dohadovala, tak Charlie usilovně přemýšlel. Zřejmě je už nepustí. A proto se musí aspoň pokusit zachránit Courtney. Nebo spíš to musím udělat Anie. Kašlem upoutal Aniinu pozornost. Rty nenápadně naznačil: "Zachraň ji." A pak než kdokoli stihl něco udělat vytáhl malý nožík a řízl se do dlaně. Tím upoutal veškerou pozornost. Anie se rozběhla, jenže dva obři za ní běželi a začal tam boj. "Ochránce." Zasyčela žena, která nasávala pach Charlieho krve. "To je ten kluk!" Vykřikl upír Patric. To už Charlie na nic nečekal, vytáhl svou dýku a začal s nimi bojovat. Samozřejmě neměl žádnou šanci. Ti upíři byli vytrénovaní a měli za sebou dlouholetý výcvik. Charlie byl jen student. Učeň, který se teprve stával ochráncem. "Co se tady děje?!!" Zavřeštěl hlas tak silný a mocný, že celé patro utichlo. Z jedné z mnoha místností vyšla žena. Měla na sobě dlouhé černé šaty a vlasy rudé jako zapadající slunce. Charlie strnul. Už se s tou osobou setkal. A setkání mu potvrdily její oči. Modro-červené. Charlie věděl, kterou cestu si Sawa zvolila. Cestu zlem, mocí a touze po krvi.

Upíři podle Darrena Shana

27. února 2011 v 12:50 | Bella |  Darren Shan
Nejsou krvelačné nestvůry. Svoje oběti nezabíjejí, jen si vezmou trochu krve. Nemají špičaté zuby a ani se nedokážou proměnit v netopýra, jak známe z některých hororových filmů. Úplní upíři mají zvláštní schopnosti. Jsou neobyčejně rychlí, silnější než lidé, jejich sliny mají hojící moc a dokážou mezi sebou telepaticky komunikovat(ale jen velmi slabě). Tito upíři nežijí věčně. Stárnou desetinou rychlostí. To znamená, že každých deset let, zestárnou o jeden rok. Poloviční upíří stárnou jen pětinovou rychlostí. Nestarší upír se dožil něco přes osm set let. Upíři z pohledu Darrena jsou mnohem silnější než lidé, ale rozhodně ne nezničitelní, jak známe z Twilight ságy. Upřímně se mi tihle líbí víc. Je to napínavější, když nevíte jestli vůbec přežijí:-)

Kapitola dvacátá první-PŘÁTELÉ

16. února 2011 v 20:36 | Bella |  Fialové oko I.
Tak je tu další kapitolka. Snad se bude líbit a komentujte prosím.


"Tak co? Máte nakoupeno? Doufám, že jste chytli slevy." Zeptal se Jess škodolibě. "Samozřejmě. Chtěli jsme ti taky něco koupit, ale pak jsme si řekli: Tomu už nic nepomůže." Vrátil mu to Charlie. Jessuv úsměv rychle vymizel. "Jak to myslíš ty přidrzlý spratku?" "Ale nijak. Radši pojďme probrat co dál. Mám ehm jistý plán." Jess si ho měřil podezíravým pohledem, ale poslechl Charlieho a šel si sednout do křesla. Anie ho napodobila a usedla do největšího křesla, kde pak zůstala sedět jako socha. "Tak tedy povídej." Vyzval Charlieho Jess. "No, chtěli jsme postupovat podle plánu. Nenápadně se tam vloupáme a osvobodíme Courtney. Jestli nás někdo cestou zastaví, tak Anie prostě řekne, že nese zajatce." "Ale jestli vyjde najevo, že žádný zajatec nejsi, tak už Anie nebude na obou dvou stranách." Namítl Jess. "Já už jsem si svou cestu vybrala. Jsem na vaší straně a na straně svobodných upírů. Ne těch, kteří mají vůdce a chtějí ovládnout lidstvo." Jess si prohrábl vlasy, jak to často dělával. "Dobře teda. Bude to pekelně složité a nebezpečné, ale souhlasím, že to jinak nejde. Kdy vyrazíme?" Zeptal se Jess. Charlie s Anie se po sobě podívali. "Totiž, myslíme, že bude nejlepší, když nepůjdeš." Řekla Anie. Jess začal samozřejmě okamžitě protestovat. "Já půjdu s vámi, ať se vám to líbí nebo ne. Nenechám tam jít svého syna samotného." "Nejsem malý! Můžu se rozhodovat jak chci." Namítl Charlie. "To já ovšem taky, takže vás doprovodím." "A k čemu myslíš, že tam budeš dobrý? Budeš pro nás jen přítěží. Navíc pokud by nás zajali, tak tebe by pravděpodobně hned zabili. K ničemu jim zatím nejsi. Oni chtějí Charlieho." Řekla Anie silným hlasem. Jess ještě chvíli protestovat, ale jeho protest pomalu slábl. Věděl, že všechno co tu řekli zní logicky. "Dobře. Můžete jít sami, ale jestli se za hodinu nevrátíte, půjdu vás hledat." "Dvě hodiny." Smlouval Charlie. "Ne, jednu." "Dobře, tak hodinu a půl, platí?" Řekla Anie s úsměvem. Jess jen něco zabručel. Vyložili si to jako souhlas. Charlie si pod kalhoty připevnil k lýtku pro jistotu dýku. Anie udělala to samé, akorát místo dýky měla neuvěřitelně tenký krátký mečík. Charlie nepochyboval, že je velice pevný, ale i tak ho to trochu zarazilo. "Jdeme?" Zeptal se Charlie Anie. "Jenže je světlo. Já na něm můžu zůstat jen pár minut." "To je trochu problém." Souhlasil po chvíli. "Co teda navrhuješ?" "Zůstat tu, než se setmí." "Tak to vám přeju příjemnou zábavu." Řekl Jess, zašklebil se a chystal se odejít. "Počkej, kam jdeš?" "To ti musím říkat pokaždé kam jdu? Co když mám rande?" Charlie se rozesmál. "Ne nemáš." "V tom případě se tak blbě neptej." Pak za sebou zavřel dveře a v místnosti nastalo ticho. První ho přerušil Charlie. "Co to do něj vjelo?" "Netrap se tím Charlie. Má o tebe jenom strach." Řekla mu Anie konejšivým hlasem. "Jak to, že všechno bereš tak v klidu?" "Já ti ani vlastně nevím." Charlie jakože chápavě přikývl. Měl pocit, že už vyčerpal všechna témata na rozhovor. Znervózňovalo ho, jak na něj pořád zírala. Upírala na něj své kočičí zelené oči, jako by byl Charlie něco vysoce fascinujícího. "Hele zase na mě zíráš." Ozval se nakonec. "Promiň. Ale tvoje tvář mě fascinuje." "Jak to myslíš?" Zeptal se Charlie. Anie si povzdechla. "Máš tvář člověka. Samozřejmě hezkou tvář. Černé vlasy, bledá pleť a nejvíc se mi líbí tvoje fialové oči." "Ehm, no tak díky teda. Ty máš taky pěknou tvář." Koktal Charlie. Rozesmála se. "Pěknou? Naprosto dokonalou. Viděl jsi snad někdy někoho takového? To mě právě štve. Mám tvář monstra. Ty jsi ještě aspoň trochu člověk, ale já?" Vhrkla všechno na jednou zoufalým hlasem, jakoby ji to tížilo už strašně dlouho. Charlie musel uznat, že má pravdu. Její tvář nebyla normální. Byla jako anděl. Mechově zelené oči, drobná červená ústa a střapaté fialové vlasy. To ale nebylo všechno. Její pleť byla neobyčejně průsvitná. Bílá jako stěna a vyzařovalo z ní ještě něco víc. Takové zvláštní kouzlo, které každého hned omámí. "Nejsi monstrum." Zašeptal a jeho oči zjihly. "Nemusíš to říkat jen tak. Víš co právě teď chci? Spoustu čerstvé krve. Ty jsi mi pomohl a dokážu se ovládat. Ta žízeň je ovšem palčivá a nikdy neuhasne. Jako kdyby mi někdo spaloval krk." "Pojď ke mně." Řekl Charlie, aniž věděl co říká. Upírka váhala sotva pět sekund. Sedla si k němu na gauč a stulila se mu do náruče. "Fajn. A teď mi řekni co tě štve." Řekl Charlie a usmál se na ni. "To je těžké." "Máme dost času." Připomněl jí. "Víš, já nikdy nikam nepatřila. Ani v lidském životě. Teď si připadám každým odstrčená. Kdybych umřela, ani bych nikomu nechyběla." Charlieho zamrazilo při slově umřela. "Mně jo." Anie se usmála. "Dík. Víš, ale já chci v životě něco dokázat. Být užitečná." "Vždyť už jsi. Pomáháš mi zachránit Courtney a riskuješ při tom krk." Znovu si povzdechla. "Třeba budu mít šanci dokázat, že nejsem k ničemu. Je začátek války. Všechno se chystá a blíží." "Máš pravdu. Někam se přidat musíme. Válka mezi třemi stranami brzy vypukne." To je to rozhodování, jak předpověděla Sawa. Pomyslel si Charlie. "Charlie?" "Hm?" Zabručel neurčitě, ještě zamyšlený. "Slíbíš mi něco?" Charlie se podíval do těch zářivých očí. "Pro tebe cokoli." "Slib mi, že ať se stane cokoli, tak že nedovolíš, aby svět zničila tahle válka." "Slibuju." Odpověděl jí, trochu zaskočený její otázkou. "A slíbíš mi ty něco na oplátku?" Zeptal se jí s úsměvem. "Máš to mít." "Slib, že na sebe dáš vždycky pozor a neuděláš nějakou hloupost." Anie se rozesmála. "To je pro mě fakt výzva. Nedat se zabít." "Řekni, že se aspoň o to pokusíš." Zakoulela očima. "Dobře, vynasnažím se." "Díky." Řekl a přátelsky ji přitiskl víc k sobě, tak, že byla uvězněná v jeho náručí. Navenek je drsná, ale uvnitř křehká a neuvěřitelně rozbitná. Pomyslel si Charlie.


Kapitola dvacátá-NÁKUPY S ANIE

12. února 2011 v 22:59 | Bella |  Fialové oko I.
Tak přidávám další kapču. Snad se bude líbit a omlouvám se za chyby. V podstatě jako vždycky.


Charlie se probudil. Oči měl ovšem pořád zavřené. Přemýšlel, jestli se mu to náhodou jen nezdálo. A nebo je mrtvý? Byla snad smrt tak klidná? Jenže cítil, jak ho bolí celé tělo. A navíc slyšel tiché hlasy. Byl zvědavý a chtěl oči otevřít, ale nechtělo se mu. Nakonec otevřel ztěžka oči. Charlie ležel na gauči přikrytý dekou. Jess a Anie seděli u stolu v kuchyni a o něčem debatovali. Pak oba vzhlédli k Charliemu, jako by hned věděli, že už se probudil.
"Charlie, jak ti je?" Zeptal se hned Jess a přiskočil ke gauči. Černovlasý kluk se napřímil. "Není to nejhorší." Zamumlal. "Prý není to nejhorší. Vždyť si spal dva dny. Málem tě zabila." Řekl a kývl k Anie. Zamračila se na něj. "Ale nezabila. Překonala jsem to. Asi mi na tobě záleží víc, než jsem myslela. A Charlie věděl, že to dokážu. Věřil mi. Že jo?" Zeptala se ho. "Samozřejmě." Zalhal Charlie. Anie se vítězoslavně usmála, ale Jess se tvářil pořád nedůvěřivě. "Kdybych věděl, co chcete provést, tak bych to nikdy nepřipustil." Řekl. "Právě proto jsme ti to neřekli. Chtěl jsem jí pomoct." Řekl Charlie a musel se usmát, když si přehrával celou tu scénu. Nejvíc se mu samozřejmě líbila ta pusa a on si ji v duchu vybavil velmi přesně. Jess jen zakroutil hlavou. Anie vstala ze židle a přihopsala k Charliemu. Vypadala jako malé štěně, které právě chytlo hravou. Charlie si poprvé všiml, jak je malá. Tipoval by jí tak sto padesát pět cm. Možná trošičku víc. Zatřásl hlavou, jakou by si ji chtěl pročistit. "O čem jste se tu spolu bavili?" Zeptal se Charlie. "Vidím, že ti nic neunikne." Řekl Jess a prohrábl si vlasy. Anie si sedla k Charliemu a začala na něj upřeně zírat, jako by ji to fascinovalo. "Co je? Přivádíš mě do rozpaků, když na mě tak hledíš." Řekl Charlie. "Potřebuješ nové oblečení." Řekla s jistotou profesionála. "Moje oblečení je dokonalé, díky za starost." Odsekl jí. "Takhle s tebou na žádnou záchranou misi nepůjdu. Potřebuješ něco ehm normálního." "Co ti vadí na mých černých kalhotách a tričku?" "Kalhoty by ušly, kdyby nebyly roztrhané. A opravdu si myslíš, že se nosí tričko s potiskem medvídka?" Charlie se zarazil. Opravdu to vypadalo trochu divně, ale v tom obchodě zrovna neměli nic jiného. Jedinou normální košili si sebral Jess. A zatím neměli čas zajít do nějakého normálního obchodu.
Jeho učitel se musel rozesmát. "No, ona má pravdu. Ale zase na druhou stranu, medvídci jsou roztomilí." "Potřebuješ nové oblečení." Řekla Anie znovu a vytáhla ho za ruku z gauče. "Já ale nikam jít nechci. Sotva se pohnu." Naříkal Charlie s nacvičenou simulací z dob, kdy se chtěl ulít ze školy. "Běžte. Pak si popovídáme co dál." Řekl Jess s úšklebkem, který byl stoprocentně škodolibý. Nejspíš byl šťastný, že sám nemusí nic kupovat. Charlie se chtěl ještě zeptat, kde seženou peníze, ale než to stihl, tak vylezli oknem a sešplhali dolů. "Proč nejdeme normálně?" "Myslíš, že by recepční neměl otázky ohledně mě?" "No, asi máš pravdu." "Samozřejmě mám pravdu." Řekla a zatřásla krátkými fialovými vlasy.
Velmi brzy zapadli do nejbližšího obchodu s oblečením. Ten obchod toho nabízel rozhodně víc, než kde byli posledně. "Tak pojď. Podíváme se, jestli na tebe něco nenajdem." Řekla Anie a vedla ho k pánským kalhotám. "Potřebujete pomoct?" Zeptala se prodavačka s milým úsměvem. Anie se k ní otočila. "Vypadáme snad na to?" "Promiňte slečno. Já chtěla jen poradit." Řekla naštvaná prodavačka a odkráčela ke svému pultu. "Pitomé prodavačky. Vždycky se děsně vnucují. Jestli přijde ještě jednou, tak fakt přísahám, že ji při nejbližší příležitosti roztrhám krk a…." "A já zas myslím, že bys neměla být na ostatní taková. Vždyť je to jen člověk." Řekl Charlie, který přerušil její nadávky. "Á, náš pan sluňák. Tak pojď. Zkusíme něco vybrat."
Anie nejdřív navrhovala uplé riflové kalhoty s černou košilí s límečkem. Tuhle možnost však museli vyřadit poté, co Charlie prohlásil, že vypadá jak buzerant. Nakonec se shodli na volných zelených kalhotách s uplejším tričkem, které dokonale rýsovalo jeho svalnatou postavu. K tomu si ještě přikoupil tlustou mikinu na horší počasí. "A vy si nic nekupujete?" Zeptala se prodavačka Anie. "Ne, dík. Mám dost lepšího oblečení, s kterým bych si mohla založit vlastní obchod, které by šlo na dračku." Prodavačka se pochybovačně ušklíbla a vrátila jim drobné. "Vážně by ses měla naučit slušnému chování." "Víš jak na mě koukala? Jako na blázna." Ohradila se Anie. "No, přiznej si to. S tímhle modelem bys asi soutěž miss nevyhrála." Anie si kvůli slunci musela totiž obléct dlouhou bundu, rifle, tlustou šálu, brýle a kapku tomu dodal černý kulich, podobný, jaký mají zloději. Slunce sice moc nesvítilo, ale Anie nechtěla riskovat. Upíři nemůžou být na denním světle déle než hodinu, jinak je slunce spálí. A to i za špatného počasí. "Kdo říká, že chci být miss. Hloupé bárbíny." "Moje kamarádka by do toho určitě šla." Řekl Charlie a musel se usmát při představě, jak by byla Courtney nadšená. "Nech mě hádat. Je to ta, kterou jdeme zachránit." Charlie radši mlčel a Anie se rozesmála. "Ale no tak. Já to myslela v dobrém. Tak pojď, ať si tvůj papá nedělá moc velké starosti." Charlie se usmál. Zatím toho o téhle upírce nevěděl moc, ale už teď mu připadalo, že ji strašně dlouho zná. No bude to ještě hodně zajímavé. Pomyslel si.

Popis postav

12. února 2011 v 17:45 | Bella |  Darren Shan
Přidávám stručný popis pár postav z upírské ságy Darrena Shnana. Později přidám určitě další. Dělám to proto, abych vás trochu seznámila s postavami.

   Celé jméno: Darren Shan
Věk: něco málo přes dvacet. Ale jelikož upíři stárnou pětinovou rychlostí(to znamená, že za     pět let zestárnou jenom o jeden rok), tak vypadá zhruba na patnáct-šestnáct.
Nejlepší přátelé-nejdříve Steve Leopard, Alan Moriss a Tommy Jones, později Larten Hrozley, Evra Fon, Harkat Mulds a upíří knížata:-)
Charakteristická vlastnost: Pan Hroozley o něm říká, že je přidrzlý spratek:-)
Stav: poloupír
Domácí mazlíček: asi Madame Okta. Ale spíš se o ni jen stará
Láska: Debbie Ruliková
Jeho učitel: Larten Hroozley
Vzhled: Středně vysoká postava, štíhlá, později přibudou i nějaké svaly. Ze začátku vypadá spíš jako dítě, ale postupně se mění v dospělého. Má krátké hnědé vlasy, jednu dobu byl ale plešatý. Oči nejspíš modré nebo šedé a tvář má samou jizvu(nejzajímavější je trojúhelníková pod okem). Jednu dobu chodíval oblečený do pirátského kostýmu, ale později nosí jen zelené kalhoty a košili s bundou nebo mikinou.
Jeho osobnost: Darren v knížce o sobě vykládá, že měl odjakživa tvrdou palici. Takže hodně tvrdohlavý a trošku drzý. Nerad něco rozhoduje, ale nikdy nenechá sebou zametat podlahu:-). Neobejde se bez přátel a dokáže odpouštět chyby. Umí hrát dobře fotbal a má rád horory. Je pro každou lumpárnu a nevynechá příležitost udělat si z někoho legraci. Má téměř otcovský stav se svým učitelem Lartenem Hroozleym.

Celé jméno: Larten Hroozley
Věk: Teď si nejsem jistá. Ale něco kolem dvě stě.
Nejlepší přátelé: Gavner Zurč, pan Topol, Evanna, Arra Plachetová, Darren Shan, Vandža Pochod a další.
Charakteristická vlastnost: má květnaté vyjadřování
Stav: upír
Domácí mazlíček: Madame Okta
Láska: Arra Plachetová
Jeho učitel: Seba Nil
Vzhled: Larten má hodně vysokou a štíhlou postavu. Charakteristický je pro něj oranžový ježek a jizva která se mu táhne od koutku pusy až někam k oku. Takže vypadá, jako kdyby se hodně šklebil. Barvu očí bych typovala modrou(jelikož je zrzek). Rád nosí rudé oblečení s pláštěm, který za ním efektně vlaje.
Jeho osobnost: Často se jeví jako bručoun, ale ve skutečnosti má dobré srdce. Ctí zákony a upíří tradice. Nerad válčí a zabíjí ostatní. Snaží se vždycky dosáhnout spravedlnosti. Je to dobrý přítel, který každému pomůže. Směje se ovšem málo a ve tváři má často zachmuřený výraz. Je ochotný se obětovat a padnout místo přátel. Je to skvělý učitel a má s Darrenem velmi silné pouto.

Celé jméno: Vandža Pochod
Věk: myslím, že kolem tři sta(ale nejsem si jistá)
Nejlepší přátelé: Larten Hroozley, Darren Shan, Evanna, upíří knížata a další.
Charakteristická vlastnost: je tak trochu nevychovaný a je mistr v plivání :-D
Stav: upír
Láska: nejspíš Evanna, ale v knížce se říkalo, že si začal i se spousty lidských žen
Jeho učitel: ze začátku jeden vampír(teď ale nevím jméno) a pak upír Paris Nebess
Vzhled: Vandža má podsaditou, ale svalnatou postavu. Obličej má samou jizvu(v podstatě jako každý upír). Vlasy má ostříhané na krátko a úplně zelené. Pokožku má načervenalou, spálenou od slunce. Oblečený je do zvířecích kůží a boty nemá žádné.
Jeho osobnost: Vandža může působit ze začátku trochu odpudivě. Jak vzhledově, tak i v chování. Často plive, okusuje si nehty na nohou a nevadí mu červi v zelenině xD. Je ovšem velmi dobrý kamarád a má rád boj. Bojuje ovšem pouze rukama, v nejhorším případě hází takové hvězdicovité bumerangy(nevím jak bych to nazvala). Pije jenom mléko, vodu nebo krev. Ctí staré zákony a upírské tradice. Vede boj se sluncem. Nechce se smířit s tím, že upíry slunce spálí. A tak chodívá každý den aspoň na několik minut na slunce. Je to dobrý kníže a nemá rád zradu. Dřív to byl vampír, ale nechtěl zabíjet lidi a nakonec mu pomohl Paris Nebess, který z něho udělal upíra a svého žáka.

Celé jméno: Debbie Ruliková
Věk: zhruba dvacet pět. Plus mínus nějaký ten rok
Nejlepší přátelé: Darren Shan, Larten Hroozley, Vandža Pochod, Alice Burgessová
Charakteristická vlastnost: citlivá
Stav: člověk
Zaměstnání: učitelka na základní škole
Láska: Darrem Shan
Vzhled: Debbie je černoška. Má tmavou pokožku a kudrnaté dlouhé černé vlasy, které si později ale ostříhá na krátko. Je popisovaná, jako velice hezká. Postavu má vysokou a štíhlou.
Její osobnost: Velmi citlivá a spravedlivá. Často dává přednost rozumu před srdcem. Je dobrá přítelkyně. Má odvahu a jde do boje i přes strach. Je ráda nezávislá. Miluje Darrena, ale nějakou chvíli si to nechce přiznat, jelikož Darren bude nakrátko jejím žákem ve škole.
Nemá žádné předsudky a je hodně chytrá.

Kapitola devatenáctá-ZÁŘÍCÍ NADĚJE

11. února 2011 v 20:00 | Bella |  Fialové oko I.
Tak je tu dneska ještě jedna kapitola. Měla jsem ji napsanou už dřív, tak proto je to tak rychle xD.

"Ty ses zbláznila!" Křičel Charlie. "To si fakt myslíš, že do toho půjdu? Vždyť mě zabiješ." "Je to na tobě. Jestli odmítneš, zlobit se nebudu. Ale v tom případě ta holka umře." Řekla Anie lhostejným tónem. "Jsi strašně sobecká, víš to?" Usmála se. "To je o mně všeobecně známo. Ale rozhodni se rychle. Charlie horečně přemýšlel. Nevěděl co má dělat. Upírka chtěla po něm něco, co bylo velmi nebezpečné a bláznivé. Přehrával si v hlavě celý rozhovor. Anie začala řečmi o krvi a upírech. "Upíři pijí krev. To určitě víš. Je pro ně jako droga, bez které nemůžou být. Skoro každý upír zabíjí lidi. A proč? Protože se nedokáže ovládat. Je to pro nás strašně těžké. Kdykoliv spatřím člověka, tak ho prakticky ihned zabiju. Ty máš teď štěstí, že jsem svázaná. Normálně bych se už na tebe vrhla a dala si tě jako svačinu." "A to není žádná možnost, jak se uzdravit? Není na to žádný lék?" Zeptal se Chaláte. "No vlastně jeden způsob je. Ale málokdy vyjde. Upír se dokáže ovládnout, jen když se napije krve toho, koho miluje. A toho dotyčného nesmí zabít. Pokud se to povede, tak už se dokáže dokonale ovládat a nebude zabíjet na potkání." Řekla a v očích se jí zaleskly kupodivu slzy. Charlie nevěděl co na to říct. "Hele, ale já ti nemůžu pomoct. Ty mě nemiluješ a já tebe taky ne. Zabila bys mě." Řekl nakonec. Usmála se. "Ty jsi vyvolený. Vím, že to dokážeš, cítím to. Jenom si trochu cucnu neboj." Charliemu se při té představě obrátil žaludek. Snad si nemyslí, že jí dá svoji krev? Pomyslel si znechuceně. "Hele, já myslím, že to není dobrý nápad." Změny si všiml pouze v jejím hlase. Předtím zněl prosivě, ale teď velmi ostře. "Tak hele chlapečku. Poprvé v životě cítím, že to dokážu. Ovládání je pro mě něco strašného a ještě nikdy jsem to nedokázala. V tobě ale cítím nějakou sílu. Fascinuješ mě, ale to není jediný důvod. Mám pocit, že mi na tobě záleží. Navíc jestli máš zachránit svět nebo tak něco, tak to dokážeš i u mě. Nemůžu tě ovšem nutit. Buď mi pomůžeš nebo zachránit svou kamarádku budeš muset zvládnout sám." Řekla a potřásla krátkými fialovými vlasy. Charlie přemýšlel a nechtělo se mu do toho. Její slova na něj ovšem vemi zapůsobila. "Dobře. Pokusím se ti vyhovět, ale pokus se mě prosím nezabít. Jinak se vrátím jako duch a budu tě strašit." Řekl a oba se rozesmály. Atmosféra jim hned přišla lehčí a veselejší. "Nejspíš tě mám rozvázat že?" Řekl a už už se chystal rozříznout provazy dýkou, kterou teď pořád nosil u sebe. "Ne, ještě ne. Patří k tomu ehm takový rituál." Charlie zvedl obočí. "Rituál? Tak jdeme na to ne?" Zeptal se. Anie přikývla. "Tak dobře. Ale rozvazovat mě nebude třeba. Jen mi trochu povol ruce." Charlie udělal co chtěla. "Teď mě chytni za ruce a zavři oči. Pokus se vyčistit hlavu." Nějakou chvíli se potichu drželi za ruce. Charlie si připadal trochu divně, ale ze všech sil se snažil vytěsnit všechny myšlenky z hlavy. Rozptylovaly ho ale Jessovi kroky, jak přecházel ve vedlejší místnosti sem a tam. Ochránci totiž měli mnohem lepší sluch. Charlie přemýšlel, jestli Jess slyšel co chce udělat. Nejspíš ne, protože jinak by vtrhl do koupelny a udělal nějakou scénu. "Teď otevři oči a odpovídej na mé otázky." Přerušil ticho upírčin hlas. "Odevzdáváš mi svou krev dobrovolně?" "Ano." Řekl Charlie co nejjistějším hlasem. "Slibuješ, že mě budeš navždy ochraňovat?" Charlie sebou trhl, ale její ruce nepustil. "Cože chceš?" "To patří k rituálu. Jestli se napiju tvé krve a ty to přežiješ, tak budeme tak nějak neviditelně spoutaní. Tvým úkolem mě bude chránit. A u mě to bude stejně. Slibuješ teda?" "Ano." Řekl Charlie a hlas už nezněl tak sebejistě. "Přijímáš riziko, že můžeš zemřít?" Chvíli trvalo, než se ozvala odpověď. "Ano." Řekl nakonec třesoucím hlasem. "Díky. A teď mě polib." To už Charlie málem vyskočil na nohy. "Co?" Zeptal se a byl si jistý, že zčervenal. "Prostě mi dej pusu ty blbečku." Řekla a usmála se. V jejím obličeji se ale taky objevil růžový nádech. Charlie se pokusil přinutit, ale prostě jakoby ztuhnul na jednom místě. Anie si povzdechla, naklonila se k němu a ujala se vedení. Charlie si připadal, jako by mu hořelo tělo. Pak se od sebe odtrhly a oba se konečně zase mohli nadechnout. Podíval se jí do očí a objevil v nich nezbednost a nezkrotné čtveráctví. "Podej mi ruku." Řekla. Charliemu se už ruka netřásla a tak v klidu udělal co chtěla. Připadalo mu to, jako by ho ten polibek dobil nějakou neviditelnou energií. Anie ho nehtem jemně řízla do hřbetu dlaně. Rána začala okamžitě krvácet. Upírce se rozšířily oči radostným vzrušením. Tentokrát se ale vpíjela očima do ranky. "Anie, nezapomeň, že mě nesmíš zabít." Upírka si ho nevšímala a kroužila prstem po Charlieho dlani kolem ranky pořád dokola. "Já to myslím vážně. Nezapomeň na to. Já ti věřím." Řekl a Anie si ho konečně všimla. Vycenila své dokonalé zuby. Jakoby na všechno zapomněla a soustředila se jen na pití krve. Charlie na ni neustále mluvil všelijaké bláboly, které snad pronikly aspoň do jejího podvědomí. Upírka začala hladově sát. Charliemu to z počátku nevadilo. Nebyl to nepříjemný pocit. Po chvíli se však cítil hodně zesláblý. "A-Anie. Přestaň." Řekl tak tichým hlasem, který málem ani nepoznával. Upírka ho ignorovala. "Slyšíš? Už mě zabíjíš." Řekl šeptem. Jenže už věděl, že to nemá smysl. Anie si neuvědomovala co dělá. Chtěla mít plný žaludek.Charlie zavřel oči a pomyslel si: Ať už je konec. Věděl že zemře, ale mrzelo ho, že Anie nepomohl. Na chvíli začal věřit, že to dokáže, ale už ztratil naději. "Aspoň, že je smrt rychlá." Řekl potichu a ani si už neuvědomoval, že to říká nahlas. Chtělo se mu tak spát. Pomalu se prohluboval do tmy a neviděl ani malinkaté světýlko. Až po chvíli uviděl malou zářící tečku. Považoval to za signál, že naděje ho ještě přece jen neopustila.

Kapitola osmnáctá-HLAVNĚ NENÁPADNĚ

11. února 2011 v 19:57 | Bella |  Fialové oko I.
Sára netrpělivě seděla u stolu. Na něm byla otevřená knížka, ale té si nevšímala. Nejdřív se sice snažila se rozptýlit, ale nepomohlo to. Čekala na Steva. Má třicet minut zpoždění a to jí přišlo podezřelé. Sára a Steve měli normálně vyučování, ale Steve se zdržel, aby probral danou látku s profesorkou Miou, kterou nechápal. Jenže už tam trčel docela dlouho. Nakonec už to Sára nevydržela a rozhodla se mu jít naproti. Ve dveřích se ale málem srazila s profesorkou Miou. "Ach, promiň Sáro. Zrovna jsem tě hledala. Teď nikam nemůžeš." Řekla a zatvářila se soucitně. "Steve taky zmizel, že ano?" Zeptala se Sára a do očí ji vhrkly slzy. "Ano. Všichni učitelé ho hledají, ale žádné stopy, stejně jako u té dívky Courtney." Sára chápavě pokývala hlavou. Miu měla ráda. Nebyla jako ostatní učitelé. Ti vždycky řeknou jenom: to bude dobré. Mia ne. Pravdu řekne vždycky přímo. "Sáro jsi v pořádku?" Zeptala se Mia. Dívka s rudými vlasy přikývla. "Jenom mě to zaskočilo. Nejdřív Courtney a teď Steve. Zbyla jsem ze své skupiny jediná. Co teď budu dělat?" Zeptala se a tentokrát ji opravdu stekla slza po tváři. "Neboj se. Teď chci po tobě jen jedno. Sbal si věci a připrav se k odchodu. Pojedeš se mnou pryč." "Pryč? Ale kam? Vždyť tady je bezpečno." Namítla Sára. "Ne, už není. Panuje tu něco zlého. Schyluje se k válce, cítím to. Ty záhadné nestvůry jsou upíři. Už jsem se s nimi setkala. Řeknu ti o nich cestou, ale pospěš si. Musíme utéct nenápadně. Upíři určitě brzo napadnou naši základnu. Je jich víc a ostatní ochránci nikam jít nechtějí. Dokonce se mě snažili zadržet, ale můžu se svobodně rozhodnout." "Upíři? Ale jak je porazíme?" Mia zatřásla krátkými černými vlasy s a modré pramínky se jí ve vlasech zavlnily jako voda. "Musíme najít Jesse a Charlieho. Teprve teď jsem pochopila, proč utekli. Jess už to tenkrát tušil. Teď si běž sbalit to nejnutnější. Kdyby ostatní věděli, že se tě chystám odtud odvést, tak by určitě zakročili." Sára se teda odebrala do svého pokoje, který měla společně s Courtney. Ta dívka jí přišla vždycky neuvěřitelně povrchní, ale teď Sáře kupodivu chyběla. "Sáro, ještě něco jsem ti chtěla říct. Půjde s námi ještě jeden hoch. Říkal, že už ses s ním setkala. Jmenuje se Johnny." Řekla Mia. Sáře chvíli trvalo, než si vzpomněla koho Mia myslela. Najednou zase byla v lese a srazila se s tím hnědovlasým klukem, který měl ve tváři nezbedný úsměv. V duchu se usmála. Nečekala, že se s ním znovu setká, ale nejspíš budou trávit spolu teď víc času. "No a on ví o co jde?" Zeptala se celkem zbytečně Sára. "Samozřejmě. Navíc nám bude užitečný. Je strašně chytrý a dokonale ovládá řeč zvířat. Bude zajímavé s ním cestovat. Studuje předposlední rok." Řekla a znovu jako by se zavlnily její modré pramínky. No samozřejmě. Pomyslela si Sára. Mia přece ovládá vodní živel. "Tak máš sbaleno? Hlavně nezapomeň mozek, bez toho by ses neobešla." Řekla a usmála se. Sára se taky zasmála a hned ji všechno připadalo lepší. "Tak teda jdeme. Jonny už na nás čeká." Ušli několik metrů a opravdu u velikého dubu čekal vysoký mladík se střapatými hnědými vlasy a mírně přidrzlým úsměvem. "Ahoj Sáro.Jsem rád, že tě zase vidím. A tebe taky zdravím Mio." Profesorce Mii všichni tykali. Říkala o sobě, že je jen o pět let starší, takže jí je něco kolem jednadvaceti. A neměla ráda vykání, protože si kvůli tomu připadala starší. "Taky tě ráda vidím." Odpověděla Sára a začala si mladíka nenápadně prohlížet. Od té doby, co se střetli docela povyrostl a nabral svaly. Fialové oči dokonale ladily se světlou pokožkou a celý obličej byl souměrný a moc hezký. Pak se ale jejich oči setkaly a Sára uhnula pohledem. Doufala, že si nevšiml, jak se začervenala. Naštěstí nic neřekl, jenom se mu rozšířil ten drzý úsměv. "Jste připraveni?" Zeptala se Mia. "Samozřejmě." Odpověděli naráz. Ušklíbli se na sebe a potichu cupitali za Miou. Došli k širší řece. Voda byla divoká a hlasitě se projevovala. "Co jako budeme dělat?" Zeptala se Sára. "Podejte mi oba ruce." Sára se jí teda chytla z jedné strany, Johnny z té druhé. Pár minut tam jen tak stáli a Mia měla zavřené oči, jako by se na něco urputně soustředila. Sáru tlačila její těžká taška, kterou měla nataženou přes rameno a uvažovala, jak dlouho se tady ještě budou držet všichni za ruce. Pak, než stihla vykřiknout se Lia rozběhla a táhla za sebou Johnnyho i Sáru. Skočila s nimi do řeky. Stalo se něco zvláštního. Staly se součastí vody. Jejich těla se proměnila ve vodu a běžela společně s proudem. Sára si připadala, jako kdyby ztratila tělo a zůstal jí jen zrak. Za pár minut byli hodně daleko od školy a Mia je vytáhla na břeh. "Co to sakra bylo?" Zeptala se a rychle se podívala na své tělo. S úlevou zjistila, že je jako dřív. "Prostě jsem nás proměnila ve vodu. Bylo to poprvé co jsem to zkoušela s více lidmi a naštěstí to fungovalo. No nebylo to rychlejší, než kdybychom šli pěšky?" Zeptala se s nevinným úsměvem. "Taky si nás mohla varovat. Připadal jsem si jak bez těla." Řekl Johnny. "Na to si brzy zvyknete. Já takhle ale cestuju běžně, když je někde řeka." Sára se musela přemáhat, aby neotočila oči nahoru. S potěšením si ale všimla, že oblečení nemá vůbec mokré. "Teď abychom šli ne?" Zeptala se Mia. "A můžu se zeptat kam?" Řekl Johnny. "Zatím se potřebujeme dostat co nejdál odtud. Navrhuju jet do Londýna. Je to kousek odtud a centrum všeho dění. Určitě se nám podaří ukořistit nějaké informace." Johnny ten nápad ocenil nadšením kývnutím a Sáře pak nezbývalo nic jiného, než jít s nimi. Snad to bude zajímavější než učení. Pomyslela si. Kdyby tušila, jak blízko je pravdy, určitě by na to nikdy nepomyslela.

Jak jsem přišla k Darrenovi Shanovi

11. února 2011 v 19:55 | Bella |  Darren Shan
Rozhodla jsem se tu dát dalších pár informací o těchto knihách. Tuto ságu nejdříve objevila moje sestra. Nějakou chvíli se stala prakticky fanynkou Darrena, ale později ji to přestalo bavit a už si další díly nekupovala. Jenže já jsem samozřejmě chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Takže jsem si postupně kupovala knížku po knížce a teď jich mám doma 12. Vlastně všechny, které vyšly. A musím říct, že mě nikdy neomrzely. Už jsem všechny díly četla aspoň třikrát a asi si je přečtu zas xD. Je to poutavé, uklidňující(no jak pro koho xD) a děj je často humorný nebo napínavý. Nejoblíbenější postavou je samozřejmě Darren. Prostě je mi nějak blízký, ale zároveň je to osobnost. A další nejlepší postava je podle mě Larten Hroozley. Ty jeho hlášky nemají chybu. Sice na začátku bude vypadat jako záporňák, ale ve skutečnosti je moudrý a s velmi dobrým srdcem. Spisovatel Darren je podle mě jeden z nejlepších. Teda co se týče žánru fantasy. Upíři jsou a vždycky budou oblíbeným tématem, ale Shan dokázal stvořit něco originálního a nic nekopíroval. Teďka máme už tolik knih. Škola noci, Twilight sága, Upíří deníky…je toho spoustu a všechny jsou si tak trochu podobné. Ale u Darrena Shana to je jiné. Prostě originál:-). Možná vás plete, proč mluvim o Darrenovi Sahanovi, jednou jako o spisovateli a podruhé jako o hlavním hrdinovi. Darren Shan je spisovatel téhle ságy a hlavního hrdinu pojmenoval po sobě. Taky proč ne. Tyhle knihy doporučuju každému fanouškovi fantasy. Jsou prostě skvělé!

A na závěr moje oblíbená hláška, kterou prohlásil Darren:

"Pitomý lidi! A pitomý upíři! Proč radši nejsme všichni želvy nebo tak něco."

D. S. 1
D. S. 2