Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Březen 2011

Polibek

30. března 2011 v 17:15 | Bella |  Na Harryho Pottera
Přidávám jednu povídku. Teda pokud se to tak dá nazvat. Je to takové narychlo. Trvalo mi to jen asi 10 minut. Berte to prosím teda jen jako improvizaci :-D. Prostě jsem se nudila a tak jsem něco napsala.

Utíkám. Kam? Sám nevím. Běžím tmou a nevidím na krok. Zakopávám o vlastní nohy, ale je mi to jedno. Jde mi o život. Říkáte si proč a kam mám v úmyslu jít? Tak to máte smůlu. Vím jenom jedno. Musím odtud zmizet, jinak se ze mě stane ztracená existence. Tma se nemění. Žádné světlo z lamp, domů nebo aut. Jako by tento svět něco pohltilo. Vím jen, že běžím po ulici. Najednou ucítím chlad. Zamrazí mě, ale není to zimou. Vím, co se děje. Jdou si pro mě. Najednou mi došlo, že mě čeká něco horšího než smrt. Zatracení. Mé tělo bude bez duše. Nechci o všechno přijít. Nemůžu. Nesmím!
Něco mě chytne. Jsou dva a sbíhají se další. Chtějí mě dostat. Hmatám po hůlce, ale zjistím, že ji nemám. To je konec!
Už si stahují kapuce. Přišerná tvář! Teda pokud se to tak dá nazvat. Vím k čemu se chystají. "Já jsem nevinný!" křičel jsem. Kdyby se ten mozkomor mohl smát, určitě by to udělal. Cítím, že je konec. Už se ke mně naklánění. Nechci! Ale je to tak. Dávají mi polibek. Má duše se vytrácí. Doufám, že aspoň někdo přijde na to, že jsem nevinný. Kdo vlastně jsem.
Já, Sirius Black, kmotr Harryho Pottera!

Kouření

20. března 2011 v 14:04 | Bella |  Téma týdne

Přiznejme si to. V dnešním světě vládnou cigarety. Už není neobvyklé zastihnout na ulici třináctileté puberťáky s cigaretou. Nebo těhotnou ženu, jak pěkně ten nikotin táhne do sebe. Mnoho mladých si myslí, že je to in. Cítí se dospělejší, jenže to dokazuje, jaké jsou to ještě děti. Já musím hrdě prohlásit, že mi je 16 a ještě jsem neměla cigaretu v puse. A nikdy to ani nezkusím. Nač si ničit zdraví? To spousta lidí nedokáže pochopit. Ono stačí, když jdu s holkama na pizzu do restaurace a za hodinu smrdím kouřem, jak ten největší kuřák. A to jsme prosím byli v nekuřáckém salónu. Prostě no coment. Co si o kouření myslíte vy? Já kuřáky neodsuzuju. Nechci říkat, jak jsou špatní. Podle mě je to každého věc. Když si chce ničit zdraví, tak ať si ho ničí. Myslím, že je zbytečné se ještě k tomuto tématu nějak vyjadřovat.
Tady ještě taková tabulka. Je to kolik člověk prokouří peněz za den, týden atd. Hodnoty jsou pouze orientační.

1 krabička.....stojí zhruba 70 kč, někdy i víc
za týden........490kč zaokrouhleně 500 kč
za měsíc.........2000kč
za 1 rok..........25 000kč
za 50 let..........1 250 000kč
a když kouří třeba oba dva rodiče......2 500 000kč

To je síla co? Za 50 let utratí rodiče tolik peněz. A ještě jim to pravděpodobně způsobí rakovinu. Za tolik peněz by už měli pěkný nový domek.


tady je srovnání zdravých plící(na levo) a nemocných od kouření(na pravo)

Kapitola dvacátá čtvrtá-OTÁZKA ZA OTÁZKOU

19. března 2011 v 23:51 | Bella |  Fialové oko I.
Tak tady je další kapitola. Trvalo docela dlouho, než jsem ji napsala. Neměla jsem inspiraci ani chuť psát. Snad se bude líbit.

Charlie zůstal zavřený celý den. Otázku od Sawy čekal, ale nedokázal na ni odpovědět. Nakonec řekla, že mu dá čas jak dlouho bude chtít. Zavřela ho do místnosti, kde byla akorát dřevěná podlaha a holé stěny. Utéct by určitě dokázal, ale tady to k ničemu nebylo. Upíři měli přesilu. Otázkou zůstávalo jak se rozhodne. Má se přidat k upírům a navždy zradit ochránce? To přece nešlo. Zradil by nejen ochránce, ale i sám sebe. Ale když tak neučiní, Anie přijde o život. Mohl tohle dopustit? Upírku si moc oblíbil. Patřila mezi jeho přátelé. A přátelé se nenechávají jen tak na pospas. Na druhou stranu když ji zachrání, tak ji zároveň zradí. Co to je za logiku? A takhle to šlo pořád dalších pár hodin. Charlie už přestal počítat minuty a hodiny. Starosti mu dělala ještě jedna věc. Kde je Jess? Přišel pro ně a zajali ho? Nebo se na ně vykašlal? Pro Charlieho bylo hrozné žít takhle v nevědomosti. Otázky se mu v hlavě vířily jedna za druhou. A na žádnou z nich neměl odpověď. Měl pocit, že se z toho brzy zblázní. Byl smutný, že zklamal Courtney a že přišli pozdě. Moc dlouho ji sice neznal, ale už za tak krátkou dobu mu přirostla k srdci jako sestra. Nakonec usnul. I ve snech ho pronásledovali otázky a předchozí události. Zdálo se mu, jak Sawa pije krev Courtney. Najednou tam vtrhl Jess, vzal Sawu za ruce a dlouze se políbili. Potom se otočili k Charliemu a začali se mu smát.
Charlie se probudil a ruce se mu třásly. "Tohle už je na mě moc." Řekl si a prohrábl si černé vlasy. Pak něco uslyšel. Křik, při kterém tuhla krev v žilách. I když byl zvuk tlumený, okamžitě poznal, komu patří. Byla to jeho kamarádka. Vzpomněl si na její žerty, úsměv a jiné chvíle. Charlie se rozběhl a začal mlátit a kopat do pevných dveří. Naprosto nesmyslný útok. "Anie!" Křičel a pořád mlátil do dveří, až si sedřel kůži. "Anie já tě zachráním! Přijdu si pro tebe!" Pak vysíleně spadl na zem a po tváři se mu koulely slzy bezmoci. Nakonec je setřel a odhodlaně vstal. Tentokrát nedovolí, aby zabili někoho blízkého. Zachrání ji. Už nikdo nezemře kvůli němu. A jestli ne, tak raději sám zemře.
*
"Musíme něco udělat!" Křičel Jess a zoufale přecházel sem a tam. Nakonec se zastavil a bezmocně zíral do zdi. "Nemůžu to nechat jen tak. Je to můj syn." Žena, která dosud seděla v křesle vstala, a položila Jessovi soucitně ruku na rameno. "Vím, že je to pro tebe těžké." Řekla Mia. Jess se smutně usmál. "Díky. Jsem rád, že tu jste." Žena s černými vlasy se také usmála a modré pramínky ve vlasech se jí zavlnily jako voda. "Kdy se vrátí děti?" Zeptal se Jess. "Nevím jistě. Zatím ještě hledají stopy. Ale nemám o ně strach. Johnny se vyzná a Sára s ním bude v bezpečí." "A co teda vymyslíme? Nemůžeme tu jen tak sedět. Podle mě je zatím jenom uvěznili, ale dřív nebo později se jich zbaví." Řekl Jess. "To je právě ten problém. Těch upírů je spousta, mají přesilu. Můžeme to zkusit dohodou, ale zase je tu jeden problém. Nevíme kdo je jejich vůdce. To nemůžeme riskovat." "Tak co tedy chceš dělat?!" "Uklidni se. Nejrozumnější by bylo nechat to tak a smířit se s tím, že už je nikdy neuvidíme. Ale to bys ty nikdy nedovolil, takže musíme vymyslet plán." "Prostě tam vtrhneme a přimáčkneme jejich vůdce ke zdi." Přerušil Miin výklad Jess. Usmála se. "To nezní moc rozumně, ale mám pocit, že nic jiného nám nezbývá. Zatím." "Takže jdeme do toho? Dnes večer?" "Ne. Dnes večer ne. Dej tomu ještě jeden den čas. Když se to nebude měnit k lepšímu, tak potom vyrazíme." Jess něco zamručel, ale pak se usmál. "Den. Však já na to nezapomenu."
*
Uběhl další den. Nic se nezměnilo. Na otázky pořád nebyla odpověď a čas jako by ubíhal mnohem rychleji. Charlieho probudily dveře, které hlasitě zaskřípaly. Znělo to, jako když se otvírá víko od rakve. Ve dveřích stáli dva upíři. Oba to byli vysocí muži. Charlie jednoho viděl už předtím. Byl to upír Patric. Ten druhý byl spíš menší, ale zato pořádně svalnatý. "Půjdeš sám nebo tě tam máme donést?" Charlie si jenom odfrknul a vyšel první ze dveří. "A nepokoušej se utéct." Varoval ho ten větší. "Kam bych tady asi utíkal?" Ohradil se Charlie. Upíři už nic neřekli a vedli ho chodbou. Zastavili se až u dalších dveří. Vysoký upír třikrát zaklepal klepátkem, které tam bylo a dveře se otevřely. "No konečně. Už jsem si myslela, že na čajový dýchánek nedorazíte." Řekla Sawa ironicky. Rudé vlasy měla zase samou kudrlinku a tentokrát měla oblečené zeleno-modré šaty. Charlie si pomyslel, že by vypadala úchvatně i v pytli od brambor. Člověk by na první pohled ani neřekl, že je "matkou" jednoho syna. To ovšem nic nemění na tom, že má srdce zkažené až do morku kostí. Pomyslel si v duchu. "Co chcete?" Vyštěkl na ni. Usmála se sladkým pohledem a pobídla ho, ať jde dál. Charlie teda vešel. Místnost byla zařízena útulněji než by čekal. Všude samé koberečky, byla tam vysoká postel s nebesy, křesla a maličký stolek. Celé místnosti vévodila vysoká palma. "Mám ráda cizokrajné rostliny." Dodala na vysvětlenou, když si všimla, jak se Charlie rozhlíží. "Posaď se." Pobídla ho. "Dík, ale raději postojím. K čemu všemu ta zdvořilost?" Zeptal se jí. "Nemusíme být přece nepřátelé. Koneckonců jsi můj syn." "Ty moje matka nikdy nebudeš a ani jsi nebyla! Nejsem žádná loutka, co bude na tvoje slova jen kývat." "To slyším velmi nerada." Charlie si jenom drze usmál. "Tak co chcete?" "Přece tvou odpověď." Řekla, jakoby to bylo jasné už od začátku. "Aha." Řekl Charlie inteligentně. Chvíli nastalo ticho. Nakonec ho prolomila Sawa. "No? Dočkám se snad někdy?" "Dlouho jsem přemýšlel. Ale už jsem se rozhodl. Moje odpověď je, že……."

Chilan "odrovnal" porotu dokonalým napodobením zpěvu Shakiry

12. března 2011 v 23:33 | Bella |  Hudba, videa
Našla jsem jeden článek s videem, který fakt doporučuju shlédnout. Chlápek tam dokonale zpívá písničku od Shakiry. Přesně její hlas. Fakt drsné. Odkaz tady.

Kapitola druhá-NASTÁVÁ TVRDÝ REŽIM

12. března 2011 v 23:10 | Bella |  Andělská křídla-kapitolovka
Celý týden jsem měl vážně pohodu. Ven jsem téměř nechodil. Sice jsem měl nakázané si prohlédnout město, ale to můžu stihnout i později. Pátý den jsem si ale řekl, že bych už měl něco dělat. V domě byl bordel jak u prasat a ve vzduchu se vznášel známý cigaretový kouř. Ne že by mi to vadilo, ale nechtěl jsem, aby ten nejvyšší anděl zjistil co jsem celý týden dělal. Zatím na mě dohlíží, tak musím hrát slušňáka. Rozhodl jsem se, že bych mohl teda trochu uklidit. Nevěřili byste, jak dá tohle práci. Večer jsem padl na postel mrtvý. Samozřejmě ne doopravdy, ale neměl jsem k tomu daleko. Další den jsem si prohlížel město. Bylo prostě mega, ale orientoval jsem se celkem dobře. Lidí jsem si všímal víc, než kdy dřív. Zajímalo mě, co se jim honí hlavou a jaké životní příběhy skrývají. Cítil jsem taky něco zvláštního. U každého člověka jsem dokázal odhadnout, jaké má srdce. Jeho povahu, touhy, obavy. Bylo to zvláštní. Některý byl čitelný hned od začátku, jiný byl samé tajemství.
Když jsem se vrátil do domu, nic moc jsem nedělal. Celý dům byl zařízený ve starém stylu, ale zároveň tu bylo hodně moderních vymožeností. V televizi mě potěšily hudební kanály. Tak jsem si nějakou dobu zpíval s nimi a díky tomu jsme měl dobrou náladu. Ta mi ovšem dlouho nevydržela. Někdo klepal na dveře. Nenamáhal jsem se ztišit telku a šel rovnou otevřít, ať to mám z krku. Ve dveřích stáli muž se ženou. Žena byla menší a úředně oblečená, zato muž byl od prvního pohledu policajt. "Hm, přejete si něco?" Zeptal jsme se pohodovým tónem. "Ano, to tedy ano. Jste Liam Week?" "Jsem jeho syn." Odpověděl jsem podezíravě. Nelíbilo se mi, že o něm říkám, že je můj otec, ale bylo to tak bezpečnější. "V tom případě mu řekněte, ať zavolá na tohle číslo." Řekl muž s hlubokým hlasem a dal mi cedulku s číslem. "Jasně. Na mě se můžete spolehnout." Žena s přísným obličejem si popotáhla brýle, změřila si mě od hlavy, až k patě, jako by o tom velmi pochybovala. Bylo mi to jedno a zavřel jsem za nimi dveře. Díky bohu, že v domě bylo náhradní oblečení. Kdybych otevřel dveře s nahou hrudí, tak ta ženská by mě nejspíš zažalovala za veřejné pohoršování nebo tak něco. Pustil jsem to z hlavy a místo toho jsem se zaměřil na účel jejich návštěvy. Liam Week má určitě problémy se zákonem! Představoval jsem si, jak vykrádá banku nebo jak plánuje vraždu prezidenta. Musel jsem se usmát. Cedulku jsem hodil na stůl a pak mě něco napadlo. Bylo to šílené. Podobné nápady končí průšvihem. Jenže jsem si nemohl pomoct. Nejenže jsem byl odmalička neposlušný. Mojí slabinou byla taky zvědavost. Než mi stihl mozek říct, jak špatný je to nápad, už jsem držel v ruce mobil, který byl součástí domu, a vytáčel číslo z papírku. Chvíli to zvonilo, ale pak se ozvalo tiché: "Haló?" Odkašlal jsem si a snažil se mluvit stejně hlubokým hlasem jako Liam. "Tady je Liam Week." "Liame, no konečně! Čekala jsem neskutečně dlouho, až zavoláš. Proč si mě nechal čekat? Tvůj člověk je v nebezpečí a ty si tam někde sedíš a nic neděláš." Řekl vyčítavý ženský hlas. Chvíli nastalo ticho. Nějak jsem nevěděl co říct. "Liame? Jsi tam ještě? Musíš si pospíšit, jinak bude pozdě. Musíš ji zachránit, je to tvoje poslání." "Totiž, já vlastně…" Nestihl jsem doříct. Přede mnou stál najednou anděl Liam Week. Pocit viny se dostavit téměř okamžitě. Ještě jsem nikdy neviděl tak rozzuřeného člověka. Neřval po mě. V očích měl ale zlost a bylo jasné, že by mě nejradši zabil. Mlčky si vzal mobil z mé ruky a začal mluvit. Mluvil rychle, bez žádných složitých vět. Ta žena v telefonu se jmenovala Laura. Pochopil jsem jenom to, že je to taky strážný anděl a že dává Liamovi varování ohledně osoby, kterou Liam chrání. Trvalo to sotva dvě minuty a hovor skončil. "Jestli tohle ještě někdy zopakuješ, tak tě svrhnu a pošlu do zatracení! Vím, že si celý týden nic nedělal, chlastal a kouřil. Mě jen tak neoblafneš, tak už se o to nikdy nepokoušej!" Když viděl, že mlčím, pokračoval. "Je to těžší, než jsem si myslel. Nemůžu tě pustit k jen tak ledajaké rodině. O někom ale vím. Ten tě zkrotí a povede správným směrem. Je tak hrozivý, že se mu neodhodláš odporovat. A zavede speciální tresty." To už jsem to nevydržel. "Promiňte, ale o kom to mluvíte?" Zasmál se. Bylo to snad poprvé, co jsem ho viděl se usmát. Byl to ale škodolibý smích, který říkal: "Tak teď si to vypiješ." "Zkus trochu používat mozek." Řekl a pořád se usmíval jak sluníčko. Najednou mi to došlo. "To vy." Řekl jsem s děsem a úsměv na zjizvené tváři toho tmavovlasého muže dokazoval, že se nemýlím.

Upírův pomocník

12. března 2011 v 22:03 | Bella |  Darren Shan
O čem to je:

Darren jako upírův pomocník cestuje se svým učitelem Lartenem Hroozley. Dozvídá se víc o upířím světě, krvi, schopnostech a podobně. Pomalu si zvyká, ale pořád je nešťastný. Nenávidí pana Hroozleyho za to, v co ho proměnil. Chybí mu rodina, přátelé a dokonce i škola. Navíc ho Hroozley nutí pít krev. Darren odmítá. Nechce ztratit lidskou stránku. Proto pije jenom zvířecí krev. Pan Hroozley nakonec Darrena odvede do Circko Monstruoso, aby se necítil tak osamělý. Darren se se všemi spřátelí, hlavně s Evrou Fonem a později i se Samem Grestem. Darren je konečně šťastný, přesto ale musí vyřešit jednu otázku. Napije se člověka a povede svůj život konečně jako upírův pomocník nebo raději zemře, ale jako člověk? Rozhodování je těžké. Situace se nakonec vyvine tak, že Darren bude donucen. Ne aby přežil, ale aby zachránil aspoň část duše jednoho ze svých přátel. Tragický konec opravdu nastal, ale ne pro Darrena. Kdo přežije a kdo bude ušetřen?
Jestli se chcete dozvědět víc, tak si to přečtěte:-D

Můj názor:
Skvělá knížka jako vždycky. Děj napínavý a konec trochu smutný. Když to čtu, mám pocit, jako bych tam přímo byla. Darren Shan prostě nikdy nezklame:-)


Záchodové prkýnko Harry Potter :-D

11. března 2011 v 21:47 | Bella
Věřili byste, že se prodávají dokonce i záchodová prkýnka s motivy Harryho Pottera? xD. Narazila jsem na to náhodou a přišlo mi to zajímavé. Fanoušci Hp jistě ocení :-D


Na tom se ale musí sedět...xD

Kapitola první-SETKÁNÍ S ANDĚLEM

11. března 2011 v 21:41 | Bella |  Andělská křídla-kapitolovka
První kapitola je na světě. Snad se bude líbit a doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb:-D
Otevřel jsem oči. Ležel jsem na břiše v obyčejné posteli. Prudce jsem se posadil. Kde to jsem? Pomyslel jsem si. Je tohle snad nebe? Nebo v mém případě spíš peklo. Byl jsem v úplně cizím domě. Všiml jsem si, že mám na sobě jen černé kalhoty. Hruď zůstala nahá, ale přesto mi nebyla zima. Vstal jsem a koukl z okna. Neznal jsem to tu. Dělo se tady něco hodně divného a já musím zjistit co. Vždyť mám být mrtvý. Pomalu jsem otevřel dveře toho pokoje a vyšel na chodbu. Dům se zdál obydlený. Bylo tu teplo, útulno, ale po nějakém člověku tu nebyla ani stopa. Sešel jsem po dřevěném točitém schodišti. Dřevo bylo staré a prkna skřípala. Šel jsem po tichu. Pořád jsem si musel připomínat, že tu třeba nejsem sám. A taky že jsem nebyl. V dolním patře byla obří kuchyň a obývák. Obě dvě místnosti byly spojené dohromady a barvy byly sladěny do různých odstínů hnědé. Křesla kolem skleněného dekoračního stolku stála na bílém koberci. Bylo neuvěřitelné, že ho ještě nikdo nestihl zašpinit. Zároveň tam byl mohutný krb, ve kterém vesele praskalo dřevo. A v jednom z křesel seděl nějaký muž. Byl ke mně otočený zády a zamyšleně hleděl do ohně. Už už jsem chtěl vypadnout, ale najednou se ozval jeho hlas. "Vím, že tu jsi Same." Řekl muž pořád ještě ke mně otočený zády. "Odkud znáte moje jméno?" "Znám spoustu věcí. Vím, jaký jsi vedl život. Vím, že jsi bral drogy, chlastal a kradl. A vím, že jsi spáchal sebevraždu a zabil ses." Řekl a konečně se ke mně otočil. Jeho vzhled mě dost překvapil. Obličej měl samou jizvu a popáleninu. Na první pohled by se dalo říct, že je ošklivý, ale měl v sobě jakési charisma. Vlasy měl dlouhé a vlnité, až ke klíční kosti. Oči měl stejné, jako vlasy, totiž uhlově černé. Postavu měl svalnatou a vysokou. "Zírání skončilo?" "Jak jste přišel k těm jizvám?" Zajímal jsem se. Zasmál se. "Ze všech otázek, které jsem čekal si vybereš tu, která je tak nepodstatná. Ale abych utišil tvou zvědavost, k těm jizvám a popáleninám jsem přišel tak, že jsem umíral v hořícím domu a nakonec proskočil skleněným oknem. Bylo to spíš ze zoufalství, ne proto, že bych se chtěl zabít." "Takže jsem mrtvý?" "Ne tak docela. Při tom skoku z mostu jsi opravdu zemřel, ale vrátil ses. Rozhodl jsem se z tebe udělat strážného anděla. Udělal jsem to proto, že si myslím že potřebuješ napravit svůj bývalý život. Už ho nezměníš, ale můžeš začít jinak. Tvým úkolem bude si vybrat nějakou určitou osobu. A tu osobu chránit až do její smrti." "A co když nechci takový život? Co když chci být normálně mrtvý?" Zeptal jsem se s úšklebkem. Chránit celý život nějakou pitomou osobu se mi vážně nechtělo. "V tom případě budeš zaseknutý v jedné dimenzi. V té tmě, kde jsi byl předtím. Nebudeš moc rozeznávat čas, prostě nic. V tvých myšlenkách se bude odrážet tvá minulost a bude tě stíhat pocit viny za všechno, co jsi provedl." Přemýšlel jsem. To mi asi za to nestojí. Nechtěl jsem zpátky do té tmy, kde jsem jenom doufal v naději. "Hm, zřejmě nemám na vybranou co?" "Ale ano máš. Nezapomeň, že vždycky máš na výběr." "Řekněte mi něco o andělích. A taky jak se jmenujete a kdo jste." Naléhal jsem. "Máš pravdu. Bylo by nezdvořilé se nepředstavit. Jsem Liam Week. O svojí minulosti ti toho teď moc neřeknu. Jsou věci, které bys radši neměl vědět, alespoň prozatím. Taky jsem anděl. Nejvyšší ze všech andělů. Rozhoduju, kdo půjde dál do nového světa-lidé tomu říkají nebe. Peklo není, spíš uvízneš v jedné dimenzi, jak už jsem ti vysvětlil. Tam se ocitnou opravdu špatní lidé." "Ale proč jste ze mě udělal anděla?" Namítl jsem. "To už jsem ti taky vysvětlil. Občas dám druhou šanci. Andělů je po celém světě spousta. Většinou každý někoho chrání. Ne každý má ovšem svého strážného anděla, proto vybírej osobu, která si to zaslouží. Tvoje práce bude spočívat v jediném, ochránit ji. Můžeš při tom ovšem zemřít. Jsi smrtelník, i když jsi nesmrtelný. Já vím, nezní to zrovna logicky. Prostě můžeš žít věčně, ale když tě někdo probodne, otráví tě nebo prostě nějak zničí, tak zemřeš a tvoje duše se ocitne na jednom z těch dvou míst, o kterých jsem ti říkal.
Pár dní zůstaneš tady a budeš si moci prohlédnout město. Usoudil jsem, že změna prostřední ti prospěje. Za ten týden se nastěhuješ k jedné rodině. Všichni jsou tam andělé a vezmou tě pod ochranná křídla a budou na tebe dávat pozor. Je to od nich velmi šlechetné, takže si toho važ." Odfrkl jsem si. "Nepotřebuju, aby na mě někdo dohlížel. Můžu bydlet sám." Zjizvený muž se napřímil a najednou vypadal děsivě. Z očí mu čišela hrozba. "Já jsem nejvyšší z andělů, tak nezapomeň, že jsem to byl já, kdo tě osvobodil! Jestli takový život odmítáš, tak klidně řekni a já tě pošlu zpátky. Tam si budeš moct věčnost naříkat a nikdo tě neuslyší!" "No dobře dobře. Už jste mi to vysvětlil. Udělám co budete chtít stačí? Nemusíte se hned rozčilovat. Navíc zřejmě nejste nejmladší, co kdybyste chytil infarkt…" "Vidím, že mladý pán má problémy s kázní. Zatím se to dá přehlédnout, ale dlouho to tolerovat nebudu." Dělal jsem, jako že je mi to fuk. Ale v duchu jsem si trochu dělal starosti. S kázní jsem měl problémy prakticky celý život. Svoji mámu jsem málem dohnal k psychiatrovi. Budu muset s tím něco udělat, nechci přece skončit jako po sebevraždě. "Vidím, že sis to vzal přece jenom trochu k srdci. To rád vidím. Můžeš se volně pohybovat po celém domě. Na nějakou dobu odejdu a vrátím se sedmý den ode dneška. Vysvětlím ti co dál." Řekl, a než jsem stihl zareagovat, zmizel jako pára nad hrncem. Chvíli jsem blbě koukal, ale pak mi to došlo. Jsem volný! Žádná škola, žádní rodiče, jenom fůra pohody. Proto jsem udělal to, co bylo pro mě nejpřirozenější. Zapálil jsem si cigaretu, vzal si pivo(raději nechtějte vědět, kde jsem to všechno vzal) a rozhodl se dát si pauzu a televize. Téměř den jako každý jiný.

Kapitola dvacátá třetí-KTEROU CESTOU JÍT?

4. března 2011 v 22:48 | Bella |  Fialové oko I.
Sawa udělala rychle pořádek. Charliemu hned došlo, kdo je upíří vůdce. Upíři ji na slovo poslouchali. "Kairo, chyť tu upírku a zavři ji!" Vysoká míšenka na nic nečekala a zajala Anie. Ta se samozřejmě jen tak nedala a dost se bránila. Jenže ona byla malá a neměla tolik svalů. Když jí došlo, že odporem stejně nic nezmůže, tak se jí vyškubla a řekla: "Dokážu chodit i sama." Vrhla po Charliem smutný, tak trochu beznadějný pohled. "Tak se zase setkáváme milý pane Davisi." Řekla Sawa, když jim Anie i s tou Kairou zmizela z očí. "Bohužel jo. A nestačím se divit. Vždyť ty jsi byla vždycky na straně ochránců. Proč jsi nás zradila?" Vyhrkl toho Charlie víc, než měl v úmyslu. Rozesmála se zvučným smíchem. "Já jsem nebyla na ničí straně. Jen vy jste mi slepě důvěřovali. Nakonec jsem se ale rozhodla, že bych se měla vyjádřit. Ochránci jsou samozřejmě úžasní, ale naštěstí jsem pochopila, že existuje lepší cesta. Jako upír mám mnoho výhod co vaše ubohá rasa postrádá. A upíři brzy ovládnou lidstvo. Zařídím nové zákony a hlavní slovo budu mít já." "To nemůžeš. Vím, že v tobě určitě zůstalo něco dobrého. Muselo. Propusť Anie i Courtney. Místo nich si vem mě. Můžeš mě zabít, jestli chceš." Ušklíbla se. "Zní to velmi zajímavě. Konečně se dostáváme k podstatě věci. Víš Charlie, ty jsi mi vždycky připadal jako chytrý kluk. Ta tvoje blonďatá půvabná kamarádka byla vážně milá. Ale taky nesmírně hloupá a naivní. Den co den jsem se snažila z ní dostat informaci, kde jsi. Myslíš že mi odpověděla? Že otevřela tu svou půvabnou pusinku? Ani nápad. Žádný způsob z ní nedostal ani slovo." Řekla a natáčela si na prst pramínek rudných vlasů. "Vy jste ji mučili?" Zeptal se Charlie otřeseně a zároveň znechuceně. "Pokud tomu chceš tak říkat. Ale o to nejde. Zkoušela jsem to z ní dostat opravdu dlouho. Na konci vypadala dost zuboženě, ale za hloupost se platí. Na konci žebrala o smrt. A já ji jako šlechetná dáma vyhověla." Řekla jakoby nic. "Ty proradná svině! Ty šmejdko, krávo, zrůdo!!" Řval Charlie a vrhl se na ni. Ona se ale jen usmála. Charlieho něco přinutilo zastavit na místě. Teprve pak mu došlo, že se mu dostala do hlavy. "Uklidni se. Bylo to vážně rychlé a její krev chutnala přímo božsky. Nechala bych ti trošičku, ale byla jsem strašně hladová." Charliemu byla odporná. Najednou ji nenáviděl celým svým srdcem. Z části doufal, že si to jen vymýšlí, ale v jejích očích byla pravda. "Teď se dostaneme k druhému bodu. Všimla jsem si, že ses nějak skamarádil s tou malou mrchou Anie. Neboj se, s ní si to ještě vyřídím. A co se týče tebe? To je zajímavá otázka, co stojí za uvážení. Jsi vyjímečný. Řekla jsem ti to už dávno a ty to cítíš sám. A pro všechny jsi vzácný. Zabít svou vlastní krev nehodlám." Charlie poslouchal jedním uchem tam a druhým ven, ale ta poslední věta mu přece jen pronikla do mysli. "Co tím chceš říct?" Zeptal se jí. "Ach, tak ty nevíš. Čekala bych, že ti to Jess hned vyslepičí. No někdo by ti to měl říct. Víš, kdysi dávno jsme měli já a Jess takový malý románek. No jo, nechali jsme se trochu unést. Jess mě ale miloval a já mu zlomila srdce." Řekla s předstíraným soucitným pohledem. "Jenže pak jsem zjistila, že čekám dítě. Nečekala jsem to. Moje mládí, síla, moc a krása mi byly přednější. Nechtěla jsem nějaké mrně, které se neumí ani o sebe postarat. Dlouho jsem to držela v tajnosti a byla jsem odhodlaná se dítěte zbavit hned jak se narodí. Nakonec se to stejně nějak provalilo a Jess mi překazil všechny plány. Přinutil mě, abych tě nechala na živu. Když ses narodil, tak si tě vzal k sobě a nějakou dobu tě vychovával. Pak ani nevím ke komu tě strčil. Nevěděla jsem nic. Ani v jakém jsi městě nebo státu. Teprve později mi došlo, že tě chtěl přede mnou ochránit. Když jsem tě viděla s Jessem, ihned jsem tě poznala. Jsi podobný na Jesse. Ne vzhledově, to ani nevím, jak jsi přišel k těm černým vlasům. Myslím povahově. Máte ji stejnou, což mi bylo velmi protivné." "T-To není pravda. Nemůže. Jess mi řekl, že moje matka zemřela při porodu. Nelhal by mi." Řekl zmateně Charlie se smíšenými pocity. "Ajajaj, takhle škaredě ti zalhal. To od něj nebylo pěkné. Asi nechtěl, aby sis myslel, kdo je tvá opravdová matka. No nic měli bychom tuhle diskuzi ukončit nemyslíš?" "Nenávidím tě." Zasyčel černovlasý chlapec a do očí mu vhrkly slzy nad Jessovou lží. "To není zrovna věta, kterou bych chtěla od tebe slyšet. Mám pro tebe nabídku. Buď se ke mně přidáš a pomůžeš mi přemoci ochránce nebo tvá milovaná upírská kamarádka zemře strašlivou smrtí. Tak co Charlie? Kterou cestu si vybereš?"

Iron Maiden

4. března 2011 v 20:23 | Bella |  Hudba, videa
Vybrala jsem pro vás dvě skvělé písničky od mojí oblíbené skupiny. Vždycky se mi při nich zvede nálada a mám chuť si zpívat s nimi. A doprovod prostě úžasný. Fakt doporučuju poslechnout!