Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Květen 2012

Fantasy obchod

30. května 2012 v 16:02 | Bella |  Oznámení
Nedávno jsem narazila na jednu úžasnou stránku. Jedná se o fantasy obchod, kde si můžete spoustu věcí koupit přes internet. Jedná se hlavně o repliky z filmů(jako např. Harry Potter, Pán Prstenů, Hunger games nebo Avatar). A to si myslím ocení hlavně fanoušci, protože je tam spousta nádherných věcí, které se normálně sehnat nedají. Já sama toužím po náhrdelníku z Pána Prstenů, tak snad si ho jednou pořídím, až našetřím. Nebo počkám na své osmnáctiny
:-D. Každopádně aspoň vím, kde ho hledat :-).

Ale samozřejmě tam nejsou jenom repliky. Je tam spoustu nádherných šperků, figurky, fantasy knížky, fantasy oblečení(jako třeba hraničářská pláštěnka:-) a další věci. Dokonce jsou tam i zbraně, jako luky, meče apod. Vážně, pokud budete mít čas, určitě se na to mrkněte.
Rozhodně nebudete litovat :-). Pokud tedy máte zájem, tak stačí kliknout ZDE.

Kapitola dvacátá první-ROZHOVOR

26. května 2012 v 22:08 | Bella |  Červánkové nebe
Tak přidávám další kapitolu :-D. Tentokrát věnováno Casion a Sprotte. Snad se bude líbit :-).

Halt nenápadně vyklouzl z hostince. Nikdo si toho nevšiml, kromě Gilana, který byl poslán do pokoje, aby nebudil pozornost.
Šedivý hraničář sám nevěděl, co mu tak vadí. Třeba si Gabriela vyšla na malou procházku. Cítil však, že to je něco jiného. Nebezpečeného. Ta dívka mu přišla zvláštní. Poslední dobou vůbec nemluvila, jen pozorně poslouchala každé slovo a očima neklidně těkala. A to mu přišlo podezřelé.
Jak procházel vesničkou, zmocnil se ho nezvyklý pocit strachu. "To je hloupé," řekl si pro sebe. Pak se dotkl saxonského nože, který byl bezpečně uložen v pouzdře na jeho opasku, a to mu dodalo odvahu. Původně měl v úmyslu prozkoumat vesnici, ale najednou nějakým záhadným způsobem věděl, že Gabriela tam nebude. Přešel tedy přes bránu, kterou měl hlídat voják, avšak i ten se jako by propadl do země.
Alespoň nebudu ztrácet čas s hlupákem, pomyslel si Halt, přesto měl špatný pocit z toho, že vesnice je nehlídaná.
Najednou uviděl tu dívku s hustými mahagonovými vlasy, kterou hledal. Stála u lesa otočená zády k němu. Vypadalo to, jako by s někým hovořila, avšak v té tmě toho hraničář moc neviděl. Pak se k němu otočila s vyděšeným výrazem. Hnědé oči měla vytřeštěné a pusu mírně dokořán. Vypadalo to, že ji Halt dokonale překvapil.
"Co tu děláš, Gabrielo?" zeptal se jí ostřejším hlasem, než plánoval.
Neodpověděla.
"Slyšíš? Je trochu pozdě na procházku, nemyslíš?" řekl ironicky a pozoroval ji s přivřenýma očima.
"Já-nevím co říct, Halte," řekla potichu.
"Tak mi třeba můžeš vysvětlit, s kým jsi to právě mluvila."
"S nikým," řekla a bojovně vystrčila bradu. Vypadalo to, že se jí vrátila kuráž.
"Nelži mi!" řekl Halt ostře.
"Říkal jste, že mi věříte. Z čeho mě vlastně obviňujete?" zeptala se znovu tím zoufalým hlasem. Teď se v jejích očích zatřpytily dokonce slzy a Halt si už začínal myslet, že to přehnal.
"Promiň, nechal jsem se trochu unést," řekl a usmál se. "Doba je zlá. Měli bychom teď držet při sobě.
"To já se omlouvám. Když vám teď řeknu, proč jsem šla pryč, neodsoudíte mě?" zeptala se a v očích se jí znovu zatřpytily slzy.
Halt se chvíli zamyslel, ale pak řekl: "Neodsoudím, slibuju."
"Chtěla jsem utéct. Vystrašily mě ty řeči od hostinského. Mám strach, že budu znovu na řadě. Už to nechci zažít. Oni mě mučili, Halte," řekla s úzkostlivým hlasem.
Halt ji jednou rukou objal. "Za tohle se nestyď. Nejspíš toho na tebe bylo v poslední době moc. S námi budeš v bezpečí, neboj se," řekl jí a poplácal dobrácky po zádech.
"Děkuji Halte," řekla vzlykavě, avšak ve tváři měla vítězoslavný úsměv.
*********
Halt potichu vešel do pokoje, který měl společně s Gilanem. Čekal, že mladý hraničář bude na něho čekat s mnoha otázkami, jak to měl ve zvyku. Gilan však stál u otevřeného okna a koukal apaticky ven. Nejspíš si ani nevšiml, že do pokoje právě přišel jeho bývalý učitel.
"Ehm," odkašlal si významně Halt.
Nic.
"Ehm ehm," pokračoval trochu hlasitěji šedivý hraničář, už trochu nabroušený, že ho jeho bývalý učeň tak ignoruje.
Zase nic.
"Gilane!" vykřikl téměř zlobně. Mladý hraničář sebou poplašeně škubl a rychle se otočil k Haltovi se saxonským nožem v ruce. Pak se však zklidnil a na jeho čele se opět objevila ta vráska plná starostí, která ho už několik dní věrně doprovázela.
"Omlouvám se Halte," řekl a zastrčil nůž zpátky do pouzdra.
"V pořádku," kývl Halt a pořád si ho pozorně prohlížel. Bylo nezvyklé vidět Gilana tak zamyšleného. Opět se v něm probudil pocit, že se Gilan nad něčím trápí.
Chvíli bylo ticho. Netrvalo to však dlouho a Halt ho přerušil.
"Nezeptáš se, jestli jsem našel Gabrielu?" zeptal se.
"Znám tě už dost dlouho na to, abych nepochyboval o tvých schopnostech. Určitě si ji našel," řekl Gilan klidně a opět se otočil k otevřenému oknu.
"Hmf," zamručel Halt.
Opět nastalo to nepříjemné ticho, které Haltovi nezvykle vadilo. Nakonec to nevydržel.
"A nezajímá tě, proč šla ven a nic nám neřekla?" zeptal a prohlížel si starostlivě svého bývalého učeně. Tohle ticho k němu nesedělo. Měl mu klást otázky a ne hloupě koukat z okna, jako by tam viděl něco zajímavého.
Gilan se k němu otočil čelem a na tváři se mu objevil mírný úsměv. "Překvapuješ mě Halte. Myslel jsem, že ti mé otázky vadí. Vždy sis přece stěžoval, jak je dnešní mládež otravná a nenasytná," řekl a znovu se ušklíbl.
"No právě!" řekl rozčileně.
Gilan přesně napodobil Haltův styl a zvedl překvapeně obočí.
"Tedy, chtěl jsem říct, že se mě máš ptát. Vždycky to tak děláš! Proč dneska ne?" vychrlil ze sebe Halt najednou.
"Já ti nerozumím Halte."
Halt si zamumlal pod vousy nějakou nadávku. "Gilane. Znám tě už dlouho a takhle se nechováš. Vždy máš spoustu otázek a dneska ne. Co tě trápí?" zeptal se Halt, který už to nemohl vydržet.
"To je to na mě tolik vidět?" zeptal se překvapeně.
"Nezapomeň, že jsem tě učil. Poznám, když tě něco trápí," zamumlal Halt potichu.
"Když já nevím…," řekl Gilan váhavě. Věděl, že svému učiteli může říct všechno. U Halta bylo každé tajemství v bezpečí. Ale jak by vysvětlil své city k Eclin? Jak by vysvětlil to, že má o ni strach? Samozřejmě měl obavy i o Willa, který byl jako jeho mladší bratr, ale u Eclin to bylo něco jiného. Zlověstného. Měl špatný pocit, že se jí něco stalo.
"Mně můžeš říct všechno, to přece víš," řekl a vlídně se na Gilana usmál. Vysoký hraničář mu úsměv váhavě oplatit.
"Totiž, jeden můj kamarád zná jednu dívku, která se vydává za hraničáře," řekl a podíval se na Halta.
"Rozumím," řekl Halt a pokynul Gilanovi, aby pokračoval. Pomalu už však tušil.
"Ehm, on se do té dívky tak nějak…zamiloval. Ona do něho taky."
"Přirozeně," řekl chápavě šedivý hraničář a skrýval úsměv.
"Jenže teď je ta dívka pryč a on má o ni velký strach. Má pocit, že je v nebezpečí. Myslí si, že se jí něco stalo," řekl Gilan a nešťastně svěsil hlavu.
Halt se na svého bývalého učeně soucitně zadíval. "A ten tvůj kamarád…má ji rád moc?"
"Nedokáže si bez ní představit svůj život," přiznal Gilan a pod kapucí jeho věrné pláštěnky se trochu zčervenal.
"A proč tvůj kamarád nepojede za ní? Byli by spolu a nebáli by se navzájem o sebe," zeptal se Halt a usmál se na něho.
"Halte? Ale to přece…"
"Jeď," řekl mu stručně Halt. "Počkám na vás tady. Samozřejmě bych ti byl vděčný, kdybyste přijeli všichni."
"To myslíš vážně?" zeptal se Gilan ohromeně, ale obličej mu zářil štěstím.
"Smrtelně. A teď už padej. Starý muž by se chtěl konečně vyspat."
"Děkuju, Halte!"
"Nemáš vůbec zač," řekl Halt s úsměvem, avšak Gilan, který si pohotově vzal věci, už byl pryč.

Můj blog slaví 2. rok!

26. května 2012 v 12:52 | Bella |  Oznámení
Ehm, tak trochu se stydím. Abych se přiznala, úplně jsem zapomněla na narozeniny svého blogu :-D. To je tak, když člověk nemá čas. No ale nebudu se vymlouvat. Poslední dobou na blog docela kašlu, což musím napravit :-P.
Blog taky nemá narozeniny přesně dneska, ale zhruba kolem 10.-15. května. Já ani nevím přesné datum. První článek, který jsem tu kdy přidala, jsem smazala :-D. Nesmějte se, já za to vážně nemůžu :-D.
A teď co se od loňského roku změnilo(kromě mého zanedbávání).
Tento rok jsem přidala celkem 289 článků. To je zhruba o stovku míň, než loni. Další důkaz mojí chabé aktivity :-D.
Každopádně návštěvnost se tu udržuje kolem 230 lidí za den, což si myslím, že je docela slušné(na to všechno :-D).
Jinak jsou věci myslím celkem při starém. Každopádně brzy udělám třídění sb, protože je tu pár jedinců, kteří nejsou schopni napsat ani jeden komentář za měsíc(pozastavené blogy nepočítám). To mě docela mrzí. Já sice taky dvakrát často neobíhám, ale snažím se komentovat aspoň jednou za týden.
Ještě bych se chtěla poradit ohledně té narozeninové párty. Nejspíš to spáchám příští víkend, ale to ještě upřesním
:-D. Byla by to párty ve fantasy stylu. Tak co, přišli byste? Abych věděla, jestli ji mám vůbec pořádat :-).
Taky přemýšlím, že na začátku léta vyhlásím soutěž o nejlepší povídku. Ale to se opět uvidí, podle počtu zájemců. Aby to nedopadlo jako minule a nepřihlásili se jen 3 lidi :-D. Tak já zase běžím. Dneska se pokusím něco přidat, ale neslibuju to. Musím číst Nerudu a absolutně mě to nebaví :-D.

Kapitola čtyřicátá první-TELEPATIE

21. května 2012 v 22:03 | Bella |  Fialové oko I.
Přidávám další kapitolu k Fialovému oku. Tato kapitola je docela dlouhá, tak si toho važte :-D. Věnováno všem čtenářům a samozřejmě se jako vždy omlouvám za chyby:-).

Jess je vedl téměř celou noc, avšak už se na něm začínaly projevovat stopy únavy. Zato Charlie si překvapeně všiml, že teď toho vydrží mnohem víc. Před svou "proměnou" by byl stejně unavený jako věčně zachmuřený ochránce. Teď však byla pro něho noc přirozená. Začínal zjišťovat, že se mu denní a noční rytmus pomalu převrací.
Černovlasý kluk přemýšlel, do jakého úkrytu že to jdou. Měl několik teorií, avšak s žádnou si jistý být nemohl.
"Jessi?" zeptal se opatrně, protože věděl, jak jeho otce dokáže vytočit i pouhá informační otázka. A samozřejmě měl pravdu. Jess si hlasitě povzdechl, sepjal ruce a pronesl: "Bože, za co mě trestáš."
"Tak pardon otče," řekl Charlie drze. "Jen jsem se chtěl zeptat, kam to vlastně jdeme."
Jess po něm loupl očima. "Kdo si počká, ten se dočká," řekl známé pořekadlo.
Zbytek cesty Charlie uraženě strávil mlčky. Anie se sice snažila zpříjemnit atmosféru svým nadšeným tlacháním o věcech naprosto irelevantních, jako například měsíc a hvězdy na nebi, ale ticho prolomit nedokázala. Když však dorazili na místo, Charlie najednou jako by zapomněl na svého bobříka mlčení.
"Páni, čí je ta chata? Myslel jsem, že budeme muset strávit den někde v jeskyni. Tohle je sotva nenápadný úkryt," řekl Charlie a obdivně hleděl na dvoupatrovou dřevěnou chatu. Nebyla to ta chata ve smyslu dřevěné chýše, jako třeba v horách. Byl to spíš prostorný dům do elka, obložený hladkým světlým dřevem. Strana na západ byla dokonce prosklená a celkově vypadala velmi moderně.
"Toto místo zná jen hrstka lidí. Jen ti, kterým plně důvěřuji. Mohu se spolehnout na to, že nikomu nic nevyzradíte?" zeptal se Jess s vážným hlasem.
"Samozřejmě," odpověděli.
"Dobře," řekl a usmál se dobrosrdečným úsměvem. "Tohle místo vybudovali ochránci zhruba před sto lety…"
"Chceš říct, že tento barák má sto let? To ti nevěřím," přerušil ho Charlie, jak to měl ve zvyku.
"Zlato, nech prosím Jesse domluvit," řekl Anie a pohladila ho po začínajícím strništi.
To Charlieho úplně odzbrojilo. "Omlouvám se Jessi, pokračuj prosím," řekl a přitáhl si drobnou upírku k sobě.
Jess těkal očima od jednoho k druhému a zřejmě nevěděl, jestli se má smát nebo se mračit.
"Ehm, dobrá tedy. Jak už jsem říkal, než jsem byl tak hrubě přerušen, dům byl postaven asi před sto lety. Dlouho ho nikdo neudržoval, takže chátral. Já jsem byl jedním z těch, kteří ho pomáhali znovu zrekonstruovat. Najdeme tam všechno. Trvanlivé potraviny, pohodlí a hlavně," potměšile na ně zamrkal, "hlavně tam jsou zbraně."
"Neměli jsme v plánu náhodou vyjednávat?" zeptal se Charlie vážně.
"Ano, ale vždycky je lepší mít i plán B."
"Dobrá tedy. Budeme tu nadále stát jako parta zabedněných oslů nebo konečně půjdeme dovnitř? zeptala se Anie zvonivým hláskem.
"Kdo je u tebe osel?" zeptal se Charlie a ze srandy ji rozcuchal krátké vlasy.
Nakonec se tedy s jistou dávkou obezřetnosti dostali dovnitř. Jess trval na tom, aby postupovali opatrně.
"Buď v klidu Jessi, nikdo tu není," řekla Anie. Charlie se jí ani neobtěžoval ptát, jak to zjistila. Cítil to taky. V domě nebyla žádná pachová stopa po nějakém obyvateli.
"Hmm, nejspíš jsem se mýlil," řekl Jess zklamaně. "Každopádně tu dnes zůstaneme. Blíží se svítání."
"Neměli bychom držet hlídky?" zeptal se Charlie. Jeho otec sice tvrdil, že o tomto místě ví jen málokdo, přesto by nerad usínal neklidně.
"Myslím, že ve dne to není potřeba. Od upírů nebezpečí zatím nehrozí. Pochybuju, že by si vyšli na procházku. Za to jim fakt nestojíme," řekl Jess a zamyšleně přejížděl rukou po jizvě na čele.
Charlie přikývl, jakože souhlasí. Chvíli nastalo ticho, jak si všichni prohlíželi dům. Všechno tu bylo moderní. Nechyběla ani plazmová televize, ochránci měli zřejmě strach z nedostatku zábavy, kdyby tu museli trčet příliš dlouho. Na druhou stranu, pokud byt pomáhal zařizovat Jess, tak se nebylo čemu divit.
"Je to tu vážně pěkné," řekla Anie.
"Dali jsme si s tím opravdu práci. Ve sklepě je taky tajný vchod. Ven se můžeme dostat tunelem. Chápete, kdyby selhaly zbraně, je lepší mít připravený i plán C," ušklíbl se Jess.
"Geniální," řekl obdivně Charlie. "A je i nějaký plán D?"
"Ehm, to většinou improvizujeme za pochodu," řekl ochránce a radši uhnul pohledem.
Najednou Anie dlouze zívla. "No já nevím jak vy, ale já bych si ráda šla lehnout. Kde budeme spát?" zeptala se a tančivým krokem procházela obývákem.
"Nahoře jsou čtyři pokoje. Měli byste se cítit jako doma," řekl Jess. Následovali ho tedy do patrových prostor.
"Dobrou noc," řekl Jess stroze a zapadl do jednoho z pokojů.
"Tak tedy dobrou," řekl Charlie a vášnivě Anie políbil. Pak vešel do jednoho pokoje a oblékl se do pohodlné teplákové soupravy, která byla ve skříni. V myšlenkách mu ještě pohrával nápad jménem sprcha, avšak byl tak unavený, že padl na postel a propadal se do příjemného spánku.
Charlie.
Co ta Anie zase chce? pomyslel si otráveně černovlasý kluk. "Chci spát. Spát a nikdo mi v tom nezabrání," bručel si pro sebe.
Charlie!
Tentokrát otráveně otevřel oči. Čekal, že se odněkud vynoří drobná malá postava, která ho má ve zvyku otravovat. Zmateně se koukal po pokoji. Byl úplně sám. Co to mělo znamenat? Byl to přece její hlas. Nebo snad snil?
Ještě chvíli zmateně koukal, pak to však nechal plavat a znovu ulehl. Tentokrát se ozval hlas téměř po pár sekundách, co zavřel oči.
To je sranda.
Teď už toho měl Charlie tak akorát dost. Prudce vyskočil a šel se podívat na chodbu. Nikde nikdo. Co to mělo znamenat? Najednou ho polil pocit děsu. Co když se zbláznil? Slyší v duchu hlasy, to přece nebylo normální.
Jsi zmatený, to je srandovní. Chtěla bych vidět tvůj výraz.
Pak to Charliemu došlo. Anie k němu opravdu mluvila. Ale v duchu! Mohou upíři snad komunikovat pomocí telepatie? Pak se rozhodl, že to zkusí.
Anie?
Ano zlato?
My-my umíme telepatovat? zeptal se zmateně.
Už to tak vypadá, odpověděla.
A to umí všichni upíři?
Ne.
Tak proč…?
Já to nevím Charlie. Myslím, že tato schopnost komunikovat pomocí myšlenek je jen mezi námi. Nejspíš to tak zařídil Osud.
Já věděl, že se mu nedá věřit! Tvářil se jako sluníčko, ale přitom si s námi jen hrál, řekl Charlie dotčeně.
To ano, ale na druhou stranu je to výhoda. Můžeme se spolu bavit kdykoli a kdekoli. To bude sranda!
Anie zněla nadšeně, ale Charlie její nadšení příliš nesdílel. Teď už před ní nic neutají. Nebude mezi nimi žádné tajemství a to mu přišlo divné.
Ty nemáš radost? ozval se její hlas s intonací smutného štěněte.
Ale ne, tak to není. Akorát to tak trochu narušuje soukromí, chápeš? snažil se jí vysvětlit.
Samozřejmě, že to chápu. Jsem teď stejně handicapovaná.
Ale uznávám, že jisté výhody to určitě má, řekl Charlie.
Tak to si piš.
Ale o této, ehm, schopnosti bych radši ještě nikomu neříkal, souhlasíš?
Hi hi. Budu mlčet jako hrob.
Tak to bude pro tebe fakt výzva. A teď, jestli dovolíš, bych se rád vyspal. Dobrou noc Anie, rozloučil se Charlie trochu neohrabaně.
Dobrou noc zlato.
Charlie si úlevně vydechl. Není tedy blázen. Navíc se mohl konečně odebrat do říše spánku.
Připadalo mu, že se pořádně nevyspal snad roky. Bylo příjemné si jen tak bezstarostně ležet v měkké hřejivé posteli a pomalu usínat. Když v tom najednou…
Charlie?
Grr. Co je zase? zeptal se otráveně Charlie. Anie byla sice nejdůležitější bytost v jeho životě, ale nesnášel, když ho někdo budil.
Promiň, já jen…
Tak to vyklop.
Můžu spát u tebe?
Co? zeptal se zmateně Charlie.
Nechci spát sama.
Tak pojď, mně to nevadí, ale nebudeš chrápat, poškádlil ji Charlie.
Já nikdy nechrápu!! ozvala se dotčeně.
O sekundu později se však otevřely dveře Charlieho pokoje a objevila se Anie v saténové noční košilce.
"Mmm," ozval se uznale Charlie. "Pěkný."
"Kdybych se mohla červenat, asi bych to udělala. Ale děkuju," řekla a obličej se jí rozzářil, když si Charlie poposedl, aby jí udělal místo.
"Chyběla jsi mi potvůrko," řekl a uvěznil ji do náruče, jak to občas dělával.
"Ty mně taky. Tak tedy sladké sny. Už tě nebudu budit, přísahám," řekla a dala mu pusu.
"To bych ti radil. Jinak z tebe nadělám sekanou," usmál se na ni.
Zavřela oči a položila si hlavu na jeho hruď. "Stejně bych vyhrála," řekla ještě, avšak Charlie už to nevnímal. S Anie v náručí okamžitě usnul. Anie ještě chvíli poslouchala pravidelný tlukot Charlieho srdce, avšak pak i jí se začaly klížit oči a konečně usnula.

Kapitola čtyřicátá-ROZLOUČENÍ

8. května 2012 v 14:16 | Bella |  Fialové oko I.
Po dlouhé(ale fakt dlouhatánské) době přidávám už čtyřicátou kapitolu k Fialovému oku. Ano, čtete správně :-D. Ještě jsem tuhle povídku nezavrhla. Ale měla jsem docela dlouhou odmlku, to uznávám :-). Je to zhruba 7 měsíců od poslední kapitoly. Docela síla co? :-D. Tak snad se bude líbit. A omlouvám se za případné chyby, nečetla jsem to po sobě :-D

"Víte jistě, že je to dobrý nápad?" zeptal se Jess se zachmuřeným výrazem. "Asi vám nemusím připomínat, že se mě ta mrcha pokusila zabít."
Charlie zamyšleně přemýšlel, ale kývl. "Myslím, že se tomu nevyhneme. Každopádně budu mluvit já, pokud dovolíš," řekl, ale usmál se na něho. Připadalo mu to strašně dávno, co podnikl naštvaný útěk. Pořád se cítil trochu dotčený tím, že mu Jess neřekl pravdu o jeho matce, ale už byl s tou představou vcelku smířený. Osud nelze změnit, pomyslel si a musel se ušklíbnout nad tou ironií, totiž že právě teď trčí v jeho království. Osud byl k nim dá se říct laskavý. Zachránil Charlieho ze spáru času, později i Jesse, kterému hrozila smrt. Navíc vrátil Anie zrak. Ta se teď nemohla nabažit Charlieho. Prohlásila, že možnost zase vidět jeho tvář se rovná zázraku. Charlie tedy musel trpělivě snášet její zírání, avšak byl šťastný, že malá upírka zase vidí.
"Mám strach, že na nás zaútočí dřív, než ji vyslechneme. Zlo ji téměř ovládlo. Stala se z ní upírka, avšak neumí se ovládat, jako vy," řekl a trochu se ošil při té představě, že jeho jediný syn je teď napůl upír.
"Já jsem to viděla," řekla Anie kousavě. "Tak je Charlie upír, a co."
"Vždyť jsem nic neřekl," namítl Jess, ale usmál se. Zase měla pravdu.
"To je teď to nejmenší, s čím bychom si měli dělat starosti," zapojil se znovu do hovoru Charlie. "Máš pravdu, zlo ji téměř ovládlo. Ale sama tuší, že celý svět bez ohledu na rasy se brzy ocitne v nebezpečí. Ti tvorové, které občas vidím ve vizích, jsou ztělesněním zla. To ona je oproti tomu andílek," řekl.
"A co přesně myslíš, že jsou zač?" zeptala se Anie a zamyšleně kreslila Charliemu obrázky na hřbet ruky.
"To netuším. Vím jen, že jsou nebezpeční. A Sawa má z nich strach. Možná bychom ji mohli přinutit spolupracovat. Musíme spojit upíry a ochránce. Když budeme pokračovat ve válce, budeme příliš zranitelní," vysvětlil černovlasý kluk.
Jess zamyšleně kýval. Sám nevěděl, jak to chce jeho syn udělat. Charlie mu teď přišel mnohem vážnější, než dřív. Nebyl tak zbrklý. A to mu přišlo až nepřirozené. Byl to důkaz, že situace je hodně vážná a musí přinutit Sawu k dohodě.
"Dobře. Kdy začneme?" zeptal se.
"Ehm, tedy, to jsem ještě úplně nedořešil," řekl Charlie, který si připadal tak trochu jako blbec. Vlastně ještě ani nevěděl, co Sawě řekne. Myslel si, že přesvědčit Jesse bude těžší. Naštěstí mu na pomoc přišla Anie.
"Neměli bychom první najít ostatní? Připadá mi, že když jsme rozdělení, jsme zranitelnější," navrhla a Charlie její návrh vděčně přijal.
"Takže musíme najít Miu, Sáru, Johnnyho a Steva," odpočítával na prstech Charlie. "To bude těžké, když nevíme, kde jsou."
"Možná to nebude tak těžké. Znám jedno místo, kde by se mohli teoreticky schovat. Je to úkryt, který zná jen málo lidí. Mii jsem ho prozradil já, takže by bylo logické, kdyby se tam schovali," řekl Jess. "Souhlasíte?"
Všichni přikývli.
"Dobře," řekl a usmál se na všechny. Přitom zamyšleně přejížděl prsty po jizvě na čele, kterou mu způsobila Anie, ještě když byla divoká.
Přišel čas rozloučení. Nejhůř se jim loučilo s Modráskem, který jim za tu dobu celkem přirostl k srdci. Osud si s každým potřásl rukou. U Charlieho se zdržel o něco déle.
"Nezapomeňte pane Davisi, že na vašich bedrech leží naděje celého lidstva. Vy jste ten, který to může skončit," řekl mu, když se loučili.
"To vím i bez vás, ale děkuju," řekl Charlie poněkud kousavě. Ve skutečnosti si nepřipadal nijak výjimečný. Ani vyvolený. Teď to vypadalo, jako by byl nějaký hrdina, který zachraňuje svět. On si však připadal jako obyčejný malý kluk uvězněný ve velkém světě. Vždyť mu teprve bude sedmnáct. A už na něho všichni spoléhají.
Osud jim prokázal další laskavost. Nemuseli se plahočit zase cestou zpátky přes les temnoty(se kterým měl Charlie nepříjemnou zkušenost). Rovnou je poslal na místo u jezírka v jejich světě. Když Charlie zjistil, že jsou zase "doma", úlevně si vydechl. Ne že by se mu ten výlet nelíbil, ale v duchu doufal, že už se s Osudem nesetká.
"Tak kam jdeme teď?" zeptal se Jess, jako by se chystali na nějaký zajímavý výlet.
"Vždyť nás vedeš ty," připomněl mu Charlie a protočil oči.
"Zapomněl jsem," řekl trochu zahanbeně Jess, ale pak se celý rozzářil. "V tom případě panstvo musíme pohnout zadkem. Pár pěkných kilometrů bychom měli běžet, než bude světlo," řekl a poslední dvě slova důležitě zdůraznil.
"Vidím, že už jsi zase ve své kůži," procedil skrze zuby Charlie.
"To si teda piš!" řekl Jess a rozběhl se. Charlie si s Anie vyměnil zábavný pohled a pak se rozběhli za ním, odhodlaní ukázat, že nějaký obyčejný ochránce nemá šanci běžet v čele.