Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Leden 2013

Sestra

31. ledna 2013 v 21:49 | Bella |  Co jsem přečetla
Autor: Rosamund Luptonová
Počet stran: 381
Hlavní postavy: Beatrice Hemmingová, Tess Hemmingová, pan Wright, Kasja, William,…
Vedlejší postavy: detektiv Finborough, policistka Vernonová, Todd, Emilio Codi, Bettina, doktor Nichols, profesor Rosen, Simon,…
Místo děje: Londýn
Děj: Beatrice(nebo taky Bee, Beáta) žije poněkud nudný, ale jistý život v New Yorku. Je to žena, která chce mít vždy ve všem jistotu, je tak trochu perfekcionistka a Tess o ní tvrdí, že se bojí života. Jednoho dne se dozví, že se její mladší sestra pohřešuje. Tess je úplným opakem Beatrice. Živí se jako umělkyně(maluje) a vede nezodpovědný život. Je těhotná se svým profesorem, který je ženatý. Podle všeho má navíc nenarozené dítě cystickou fibrózu, což je nemoc, na kterou umřel jejich bratr. Každopádně Beatrice jede hned za ní do Londýna, protože svou sestru velmi miluje. Abych to zkrátila, Tess je nalezena mrtvá. Všechno nasvědčuje tomu, že spáchala sebevraždu. Beatrice se dozvídá, že její dítě se narodilo o tři týdny dříve, navíc mrtvé. Její psychiatr tvrdí, že Tess trpěla puerperální psychózou, měla halucinace a silné deprese. Výsledky pitvy také nejsou příliš dobré. Má řezné rány na zápěstí, navíc podle všeho před smrtí užila drogy. Policisté tedy případ uzavřou jako sebevraždu. Beatrice se však nechce s tímto prohlášením smířit. Je přesvědčená, že Tess by sebevraždu nikdy nespáchala. Začne tedy pátrat po jejím vrahovi. Nakonec ho najde. Avšak to se jí možná stane osudným…

Můj názor:
Kniha se mi velmi líbila, přesto zde musím zmínit jisté ALE. Celý děj byl velmi pochmurný, smutný a tak trochu depresivní, i když upřímně…asi jsem to měla čekat. Vražda sestry, to není příliš veselé téma. Nečekejte tedy moc pasáží, u kterých byste se mohli zasmát. Sem tam nějaká je, ale žádná sláva. Na celé knize se mi líbilo hlavně to, že postavy působily reálně. Měly své chyby, představy i tužby. Dost na mě zapůsobila i síla sesterského pouta. Taky mě mile překvapila Beatrice, u které se během knihy vyvíjela její povaha. Nejdřív byla ustrašená myš, puntičkářka, která neviděla krásu života. Pak se však začala podobat čím dál víc své sestře, což výrazně pomohlo k nalezení Tessiina vraha. Abych však byla upřímná, vraha jsem odhalila ještě dřív než Beatrice :-D. Jedna postava mi byla dost podezřelá a nemýlila jsem se. Doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi detektivky. Není to sice Agatha Christie, avšak troufám si tvrdit, že nebudete litovat :-).

Úryvek:
Došla jsem k policejnímu kordonu. Zahlédl mě seržant Finborough. Na chviličku se vylekal, co tam dělám, a vzápětí nasadil soucitný výraz. Vykročil ke mně.
"Beatrice, je mi to moc líto - "
Přerušila jsem ho. "Mýlíte se."
Chtělo se mi vzít do zaječích. Chytil mě za ruku. Myslela jsem, že se mi snaží zabránit v útěku. Dnes si myslím, že to bylo vlídné, konejšivé gesto.
"Je to Tess, bohužel."
Pokusila jsem se mu ruku vytrhnout. "S jistotou to nemůžete vědět!"
"Bojím se, že omyl je vyloučen. Moc mě to mrzí, Beatrice. Vaše sestra je mrtvá."
Sedla jsem si ke skupince stromů s černými větvemi, jež trčely zpod toho dusivého sněhu bez listí, bez života.
Od jakého okamžiku jsem věděla, že jsi mrtvá? Dívala jsem se, jak z těch zpustlých záchodků vynášejí skládací nosítka. Na nosítkách ležel pytel s tělem. Přistoupila jsem k němu.
V zipu se zachytil pramen tvých vlasů.
A tehdy jsem věděla.

O myších a lidech

30. ledna 2013 v 21:24 | Bella |  Co jsem přečetla
Autor: John Steinbeck
Počet stran: 89
Hlavní postavy: George Milton, Lennie Small, Candy
Vedlejší postavy: Curley, Curleyho žena, Crooks, Slim, Whit
Charakteristika postav:
George-Cestuje a hledá práci společně se svým kamarádem Lenniem, který je mentálně zaostalý, tudíž se o něho stará. Je obětavý, starostlivý a Lennie je pro něho něco jako bratr. Je jeho úplným opakem. Má malou postavu, snědou pleť a na rozdíl od Lennieho je chytrý. Často nadává, jak by si mohl skvěle žít, kdyby neměl s sebou Lennieho, ale přesto ho má rád. Touží po spokojeném životě s vlastním hospodářstvím.
Lennie-Je popisován jako velký a silný hromotluk, který moc rozumu nepobral. Svým způsobem se chová jako malé dítě. Je velmi laskavý a má dobré srdce. Často a rád hladí hebké věci, například samet a chlupatá zvířata. Při hlazení však nedokáže odhadnout svou sílu, takže většinou zvířátko nechtěně zabije. S Georgem má velmi dobrý vztah. Věří mu celým svým srdcem a ve všem ho poslouchá.
Candy-Starý mrzák, který se spřátelí s Georgem i s Lenniem. Když slyší, jak George básní o budoucím hospodářství, chce se k nim přidat. Ochotně jim nabídne své peníze, a tak se sen George, Lennieho a Candyho pomalu naplňuje.
Curley-Zlý, žárlivý muž, který nesnese, když je jeho žena v přítomnosti jiných mužů. Je hodně malé postavy, takže nemá rád muže, kteří jsou vyšší a silnější než on. Díky tomu se mu znelíbí Lennie a hned ho začne provokovat. Skončí však se zlomenou rukou.
Curleyho žena-Je velmi hezká, avšak trochu namyšlená. Jejím snem je stát se herečkou, mít peníze i postavení ve společnosti. Po boku Curleyho není moc šťastná, takže často hledá rozptýlení u jiných mužů a ráda dělá problémy.
Crooks-Muž černé pleti, který většinu času tráví sám. Touží po společnosti, avšak nemůže si ji příliš dovolit, protože není bílý.

Děj:
George s Lenniem jedou na ranč, kde chtějí pracovat. Jelikož je Lennie mentálně zaostalý, často udělá nějaký průšvih. V minulém zaměstnání si chtěl sáhnout na hebké šaty jedné slečny(rád hladil jemné a hebké věci), avšak daná slečna se lekla a myslela si, že ji Lennie chce znásilnit. Dva kamarádi se pak museli schovávat. To byl důvod, proč změnili zaměstnání. George Lenniemu často vypráví sen, jak budou jednou žít ve vlastním domku se zahrádkou a se zvířaty. Lenniemu se to moc líbí, hlavně to, že bude moct smět chovat králíky. Aby ten sen uskutečnili, potřebují však peníze.
Na ranči je přivítají celkem vřele, až na Curleyho(syn majitele ranče), který rád provokuje větší a silnější muže. To se mu nakonec vymstí, protože mu Lennie zlomí ruku. Nějak se to však ututlá a život běží vesele dál. Jednoho dne Lennie dostane malé štěně, z něhož je nadšený, protože miluje hebké věci. George je přesvědčený, že psa omylem zabít nedokáže, avšak Lennie pejska nakonec stejně nešťastnou náhodou usmrtí. V ten den se Lenniemu také vnucuje Curleyho žena. On se s ní dá nakonec do řeči a vypráví jí o hospodářství, které jednou budou s Georgem vlastnit. Také se jí svěří, že má rád hebké věci. Curleyho žena mu dovolí, aby ji hladil po hebkých vlasech, avšak jí se to po chvíli přestává líbit a začne ječet. Chudák Lennie se jí snaží utěšit a přimět ji, aby přestala řvát. Omylem jí však zlomí vaz.
Lennie ji zahrabe do sena a velmi lituje svého činu. Nejvíc se však bojí toho, že se na něho George bude zlobit. Nakonec se však na vraždu přijde a Curley chce Lennieho zlynčovat(lynčování je trest - zmlácení, často vražda).
Lennie uteče, avšak George ho najde. Utěšuje ho a říká mu, že se na něho kvůli té nehodě nezlobí. Začne mu vyprávět o tom, jak budou mít spolu hospodářství a přesvědčuje Lennieho, že všechno bude zase v pořádku. George však využívá příležitosti a svého kamaráda s těžkým srdcem zastřelí, aby ho ušetřil lynčování.

Význam:
V knize se objevuje mnoho myšlenek, hlavně asi rasismus(související s postavou Crookse, který neměl žádná práva) a touha po větším majetku. Skoro každá postava chce mít své vlastní hospodářství, nechce pracovat pro druhé a touží po zbohatnutí. Dále je zde velmi zdůrazněno přátelství. Lennie byl sice hloupý a tak trochu potížista, přesto ho měl George rád jako vlastního bratra a staral se o něj. To, co udělal na konci knihy, mě nejdřív trochu šokovalo. Vy byste dokázali zastřelit svého nejlepšího přítele? Avšak pak jsem pochopila, že ho tím vlastně zachránil. Musí být však hrozné žít pak celý život s pocitem, že můžete za smrt svého kamaráda.

Můj názor: Jelikož máme tuto knihu zařazenou do seznamu povinné literatury, nedávala jsem jí moc šanci. Překvapivě se však četla velmi dobře, děj byl jednoduchý na pochopení a musím říct, že kniha se mi opravdu líbila. Konec byl sice smutný, ale tak už to prostě bývá. Rozhodně doporučuji přečíst. Troufám si tvrdit, že nebudete litovat :-).

Úryvek:
"Povídej mi zas jako jindy," loudil chytrácky Lennie.
"A co ti mám povídat?"
"O těch druhejch a o nás."
George začal: "Takovej člověk, co chodí jako my po rančích, nemá žádnou rodinu. Nastřádá si pár šesťáků a zas je rozfofruje. Je na tom světě jako kůl v plotě…"
"Ale s námi je to jiný!" vykřikl blaženě Lennie. "Povídej teď nás."
George chvilku mlčel. "Ale s námi je to jiný," začal potom.
"Protože…"
"Protože já mám tebe a…"
"A já zas tebe. My přece máme jeden druhýho, a tak se jeden stará o druhýho," rozjásal se Lennie.
Volným prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo a po zelené tůňce vypluly proti proudu větrné vlnky. A znovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát blíž než předtím.
George smekl klobouk. "Sundej si, Lennie, klobouk," vyzval ho vratkým hlasem. "Ten vzduch dělá dobře."
Lennie sňal poslušně klobouk a položil ho před sebe na zem. Stín v údolí zmodral ještě víc, rychle přicházel večer. Po větru se k nim z houští donesly praskavé zvuky.
"Povídej, jaké to bude," žadonil Lennie.
George už chvíli poslouchal ony vzdálené zvuky. Na chviličku nabral schopnost jednat. "Koukej se, Lennie, přes řeku, a já ti budu povídat, ty to budeš mít skoro před očima."
Lennie otočil hlavu a zahleděl se přes tůňku na zšeřující se svahy Gabilských hor.
"Budeme mít malé hospodářstvíčko," začal George. Sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl Carlsonovu lugerovku; odklapl pojistku a ruka i pistole ležely na zemi za Lennieho zády. Díval se na jeho zátylek, na místo, kde se páteř spojovala s lebkou.
Od řeky ve směru proti proudu zavolal nějaký muž a jiný muž na to odpověděl.
"Tak dál!" pobízel Lennie. "Jak to bude. Budem mít malý hospodářstvíčko."
"Budem mít krávu," vyprávěl George. "A možná prase a slepice…a dole u vody budem mít…políčko s vojtěškou…"
"Pro králíky," zavýskl Lennie.
"Pro králíky," opakoval George.
"A ty králíky budu opatrovat já."
"A ty králíky budeš opatrovat ty."
Lennie se slastně zahihňal. "A budem mít všecko, co hrdlo ráčí."
"To se ví."
Lennie otočil hlavu.
"Tohle, Lennie, nedělej. Koukej se hezky přes řeku, jako bys to hospodářstvíčko měl skoro před očima."
Lennie poslechl. George pohlédl dolů na pistoli. Tu se v křoví ozvalo praskání pod čímisi kroky. George se obrátil a zahleděl se tím směrem.
"Tak dál, Georgi. Kdy se do toho pustíme?"
"Už brzo se do toho pustíme."
"Já a ty."
"Ty…a já. Všecky budou na tebe hodný. Nebudou už žádný maléry. Žádnej žádnýmu nic zlýho neudělá, ani mu nic neukradne."
"Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš!"
"Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie."
Hlasy se už přiblížily. George zvedl pistoli a poslouchal.
"Pusťme se do toho už teď," prosil Lennie. "Kupme si to hospodářstvíčko hned."
"I to víš, že hned. Musím. Musíme."
A George zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť. Do kopců zarachotil třesk výstřelu a přirachotil zase dolů. Lennie sebou škubl a pak se pomalu složil dopředu na písek, a už ležel a ani se nezachvěl.

Jsem zpět!!!! :-)

30. ledna 2013 v 17:25 | Bella |  Oznámení
Ano, opravdu je to pravda! Bella se vám vrátila po několika dlouhých pozastavených týdnech. Strašně se mi stýskalo po blogu, psaní, ale hlavně po vás! :-) Ty týdny byly dost hektické. V písemkovém období jsem chodívala spát kolem půlnoci a dopovala se kávou. Asi jste to měli stejně jako já, takže třikrát hurá, přežili jsme! :-D
No a jaké bude vysvědčení? Upřímně, nebude skvělé, ale ani hrozné :-D. Například se mi podařilo opravit si angličtinu na dvojku, což jsem docela ráda. Ani obávané semináře nedopadly tak špatně. Psychologie a dějepis (už jsem vám říkala, že jsem přestoupila ze španělštiny? Já té ženské z Peru nerozumněla ani slovo, takže jsem hodila zpátečku :-D) - taky za dvě :-).
O chemii, fyzice a matematice se raději nebudu rozepisovat. Holt vědec či technik asi ze mě nebude :-D. A jak to dopadlo u vás? Hlavně mi neříkejte, že budete mít samé jedničky, ať si nepřipadám tak blbě :-D.
Zajisté jste si také všimli nového designu. Motiv je tentokrát podle známé knižní ságy - Hunger games (brzy se dočkáte rubriky, která bude zaměřená právě na tuto ságu). Katherine byla vážně moc hodná, že ho pro mě udělala. Jestli byste si chtěli u ní něco objednat, tak odkaz na její blog najdete v menu.
Taky mám dost plánů s blogem, akorát je ještě musím nějak zrealizovat :-D. Chtěla bych odstranit a zároveň přidat některé rubriky. Také budu přepisovat povídky. Nijak razantně, samozřejmě. Pouze opravím několik příšerných chyb (a že jich není málo...), také je budu muset upravit stylisticky. Prostě aby se to dalo číst :-D. První začnu povídkou Andělská křídla (mimochodem, už brzy se dočkáte nové kapitoly), pak se uvidí. Mám taky nápad na jednu nefantasmagoristickou povídku, ale o tom až později. Každopádně vás jdu okamžitě oběhnout, protože mám pocit, že jsem na vašich blozích nebyla sto let. Jsem zvědavá co je nového. Zatím adios :-).

Pozastavuju!

5. ledna 2013 v 14:32 | Bella |  Oznámení
Bohužel nemůžu jinak. Jelikož se blíží pololetí, je potřeba nahnat dobré známky. Škola je teď priorita, takže se nemůžu rozptylovat psaním nebo počítačem. Snad to chápete. Pozastaveno budu mít do konce ledna. Mějte se tedy zatím pěkně :-).

Co mám zvolit?

2. ledna 2013 v 20:20 | Bella |  Básně
Rozhodla jsem se přidat další báseň :-). Jako báseň mi to tedy vůbec nepřijde. Spíš bych řekla, že je to kratší povídka :-D. Prostě taková improvizace na volné noze :-D. Je to o chlápkovi, který se rozhoduje, jestli má nebo nemá spáchat sebevraždu. Já vím, trochu morbidní :-D. Dále mi přišlo celkem zajímavé udělat ze smrti a života konkrétní bytosti. Každopádně se těším na vaše reakce :-).

Stál jsem tam a přemýšlel,
nad Životem, Smrtí.
Co si vybrat? Povídej!
Proč pořád jen mlčíš?
Neporadí! Neporadí!
A já?
Nechci zde rozhodovat na věky!

On byl zvláštní pocestný,
jenž často dary mi daroval.
Chodíval jsem s ním všude.
Díky němu jsem se totiž smál.
Jenže pak…pak mi vrazil kudlu
do zad a postaral se o to,
abych už nikdy nespatřil paprsek slunce
za jasného slunečního dne.

Ona byla krásná žena,
plášť záhady však vlastnila.
Svůdně na mě mrkala.
Chtěla, abych šel s ní,
avšak neřekla kam.
Ptal jsem se jí stále pořád,
ale odpověď v ní zůstala navždy zamčená.
Rozevřela svou náruč doufajíc,
že jí padnu k nohám.

Jak jsem tam stál a přemýšlel,
náhle všiml jsem si jich.
"Nabízím ti lásku, štěstí, utrpení, bolest.
Avšak navždy přísahám ti!
Zůstaneš-li, tvé odvaze vzdám hold,
a jako pokorný služebník se ti pokloním."

On se na mě vážně díval,
Žena se jen zasmála.
"Utrpení, bolest skončí,
postarám se o tvé blaho.
Tvůj čas však ještě nenadešel.
Skončíš-li v mé náruči,
pak věz, že odvážný nebudeš.
Tvé srdce shoří na popel,
avšak já budu mít o hlupáka navíc.
Zvaž svou volbu dobře."

Co mám dělat? Jak mám zvolit?
Vybrat Život nebo Smrt?
Dívají se na mě, čekají.
Když půjdu k ní, bolest skončí.
Srdce mi však stráví plamen.
Stojí mi to za to?
On mi dává více voleb.
Jak ale mohu být odvážný,
když mi na srdci leží balvan bolesti a smutku?

Pak mi však na dlani přistál motýl,
byl to zvláštní okamžik.
Věděl o mně vše, to je jisté.
A já? Rozhodl jsem se, že půjdu.
Avšak ještě než jsem odešel,
Život poklekl.
Díval se na mě, přestože mu po tváři stékaly slzy.
Nepokoušel se je skrývat.
Jen klečel, díval se mi do očí a usmíval se.