Reklamy sem
Žádost o spřátelení tady
Hraničářův učeň-komentářová povídka tady
VÝSLEDKY TŘÍDĚNÍ SB-tady
Právě probíhá rekonstrukce!

TENTO BLOG SE BUDE RUŠIT! MŮJ NOVÝ BLOG JE WWW.VICTORIAS-STORIES.BLOG.CZ - BUDU RÁDA, KDYŽ KE MNĚ ZAVÍTÁTE :-).

Únor 2013

Umíš psát? Zkus si zasoutěžit!

25. února 2013 v 12:16 | Bella |  Oznámení
Rozhodla jsem se zde přidat takovou malinkatou reklamu. Jak už z nadpisu vyplývá, již brzy budete mít možnost předvést svou fantasii, vytrvalost, zkrátka svoji tvorbu! Soutěž nepořádám já, nýbrž Lillinka. Pokud tedy máte zájem, více informací najdete ZDE. Nezískáte sice nějak extra cenově hodnotné ceny (spíše diplomky,...), ale zato spoustu zkušeností! Osobně si myslím, že tato soutěž bude docela "drasťárna", ale o to přece jde! Na výhře vůbec nezáleží, ale můžete si prostě něco zkusit. Budete objektivně hodnoceni. Myslím, že taková příležitos se zas tak často nevyskytuje :-). Já osobně do toho asi půjdu, i když vím, že to bude těžké. Je vysoce pravděpodobné, že nevyhraju, ale proč to nezkusit?

Mám tu pro vás však ještě jednu důležitou informaci. Upřímně, stydím se, že ji přidávám tak pozdě. Úplně jsem na to zapomněla, ale někteří možná budou chtít tuto šanci využít. Jedná se o literární soutěž, kterou pořádá známé nakladatelství Fragment. Podmínky soutěže najdete TADY. Musíte napsat povídku na téma moderní pohádka pro dospělé, kterou pošlete do 28.2. 2013 - dost pozdě, já vím. Opravdu se omlouvám, ale třeba to ještě stihnete. Já osobně ji také ještě nemám napsanou, ale chtěla bych se přihlásit. Opět mi nejde o výhru, ale spíš o tu zkušenost. Trochu mě také zarazil daný žánr, protože pod pojmem "moderní pohádka pro dospělé" si můžu představit přece cokoliv. Ale z dané stránky jsem se dozvěděla, že je to tak schválně, aby povídky byly "různorodé". Už mám takový malý nápad na povídku, ale ještě ji zpracovat :-D. Uvidíme, řekl slepý :-D.


Město pod nohama

20. února 2013 v 20:53 | Bella |  Fotky
Přidávám dvě fotky, které jsem vyfotila asi koncem roku 2011. Jak jste určitě poznali, první fotka je z Londýna, konkrétně je focená z London Eye. Druhá fotka je vyfocená v Paříži na Eiffelovce. Fotky jsou kapku upravené, hlavně co se týče sytosti barvev.



Flashdance What A Felling-Irene Cara

18. února 2013 v 17:39 | Bella |  Hudba, videa
Tuto písničku miluju, i když je už docela stará. Myslím, že většina z vás ji asi zná, stejně jako film :-).


Nový blog

17. února 2013 v 14:45 | Bella |  Oznámení
Ano, čtete správně! Rozhodla jsem se, že založím nový blog. Už jsem se tu o tomto nápadu kdysi zmínila, každopádně mi chvíli trvalo ho realizovat. Možná vás zajímají důvody, proč jsem se k tomuto kroku rozhodla. Sama přesně nevím, každopádně cítím, že tento blog už není to, co býval. Už mě nebaví psát o Harrym Potterovi, Hraničářovi a podobných věcech.
Každopádně to, že už o těchto knihách nechci psát, neznamená, že už je nemiluju :-). Jsem pořád stejně bláznivý snílek, jen už to prostě nebude blog čistě o fantasy.
Můj nový blog bude více autorský. Povídky samozřejmě zůstávají (a mám pár nápadů i na nové), dále tam najdete básně, úvahy, citáty, knihy, hudbu, něco o vlcích, filmech,...zkrátka o tom, co mám ráda. Budu to víc já, každopádně mi bude chvíli trvat, než odtud přetáhnu některé články. Zatím tedy komentujte tady. Kdyby se však chtěl někdo podívat, jak probíhá tvorba nového blogu, ať se podívá SEM. Budu mít taky novou přezdívku - Victoria, což je anglická podoba mého opravdového jména :-D. Jsem zvědavá na vaše názory, zatím se mějte pěkně!

Vyšla nová kniha od Darrena Shana!!

17. února 2013 v 14:29 | Bella |  Darren Shan
Drazí čtenáři, mám pro vás skvělou zprávu! Tedy možná spíš pro fanoušky Darrena Shana a jeho knih :-). V pátek jsem šla kolem knihkupectví a prostě jsem neodolala. Když jsem tu knihu uviděla, pár minut jsem doslova čuměla jako idiot do výlohy.
Myslela jsem, že spisovatel definitivně ukončil knihy o poloupírovi Darrenovi. Taky že ano, každopádně se zřejmě rozhodl napsat o jeho učiteli (nebo mistrovi, chcete-li). Postava Lartena Hroozleyho mě vždycky strašně bavila, patřila mezi mé nejoblíbenější :-). Tato kniha je o jeho lidském, později samozřejmě také upírském životě. Ano, je to další z mnoha upířích knížek, ale nenechte se zmást! Upíři podle Darrena Shana jsou originální. Pokud čekáte romantický příběh, radši se této knize vyhněte. Darren Shan je totiž známý tím, že se nebojí krvelačných scén :-D. Z jeho knih občas opravdu mrazí, každopádně to jim neubírá na napínavosti.


Zase o rok starší...

11. února 2013 v 19:14 | Bella |  Mé zbloudilé myšlenky
Je to tak, už mě opravdu dostihla. Nejdřív se ke mně jen tiše plížila a vyčkávala. Dneska se však její trpělivost vyplatila. Ano, je to dospělost :-D. Dneska mám své osmnácté narozeniny. A upřímně, necítím rozdíl :-D. Každopádně je fajn vědět, že už jsem plnoletá. Kdybych chtěla, můžu se odstěhovat někam do ciziny. Ale ne že bych to plánovala :-D.
O víkendu jsem slavila, takže se omlouvám za svou neaktivitu. Trochu jsem se svých narozenin děsila, protože nepatřím k lidem, kterým se přílišná pozornost líbí :-D. Nemám ráda, když mi někdo přeje a dává mi dárky. Když tohle však někomu řeknu, většinou si dotyčný poklepe na čelo a ptá se, jestli jsem normální :-D.
Každopádně letošní narozeniny se mi vážně líbily. V sobotu taťka přinesl šampaňské. Poprosil mě, jestli bych mu přidržela skleničku, zatímco on bude otvírat láhev. Já jako důvěřivý hlupák jsem mu vyhověla. A to se mi vymstilo. Když šampaňské otevřel, chytl mě a celou láhev na mě vylil :-D. Vypadala jsem, jako kdybych právě vylezla z bazénu, navíc ten smrad... :-D. Taky mám silné podezření, že tu láhev dali na pár hodin do lednice. Každopádně jsem pak svého tatínka láskyplně objala. No přece si to nenechám líbit :-D.
Dostala jsem nový notebook, což jsem vážně nečekala a jsem z něho dost nadšená :-). Můj stařičký počítač už skoro dodělával, tak mi takový dárek přišel vhod. To se budou psát povídky! :-D Akorát je to windows 8, takže s tím moc neumím. Ale já to napravím, to strach nemám :-D.

To je můj dort - drak Safira z Eragona. Naši ho nechali objednat a myslím, že se docela povedl :-).

Kapitola třicátá druhá-BOLEST

3. února 2013 v 13:10 | Bella |  Andělská křídla-kapitolovka
Další kapitolka je opět tady! Trošku jsem se rozepsala, snad to nevadí :-). Tentokrát bych ji chtěla věnovat Maitter a Jane. Snad se vám bude líbit.

Lucova oslava se pomalu začínala chýlit ke konci. Většina andělů se odebrala do svých pokojů, protože už bylo fakticky dost pozdě. V jídelně zůstalo jen pár lidí. Jednalo se hlavně o starší a váženější anděly, kteří si povídali o starých časech, ale i o budoucnosti. Mezi nimi byl samozřejmě Luca, Liam, ale i třeba ta mrňavá učitelka, Zaira. Nabídli mi, jestli s nimi nechci ještě chvíli posedět, ale já jsem byl už taky docela unavený, takže jsem se co nejslušněji omluvil, popřál jim dobrou noc a odešel. Byl to ale příjemný večer, a já odcházel s úsměvem na tváři. Jak jsem tak šel temnou chodbou, zatoulaly se mé myšlenky opět k Jane. Stávalo se mi to čím dál častěji. Neskutečně mi ta malá potvůrka chyběla. Litoval jsem, že jí nemůžu ani zavolat. Samozřejmě bych mohl, ale přišlo by se na to. Mobily byly zde velmi přísně kontrolovány, hlavně u osob, jako jsem já. Notebook nebo počítač taky nebyl zrovna k dispozici. Ve studovně byly sice dva velmi zastaralé, avšak ty se opět kontrolovaly, dokonce prý každý den. Co se týče dopisů, jaksi tady nebyla žádná poštovní schránka. A jak by se k ní dostaly? Letadlem? Bylo to prostě bez šance. Občas jsem k ní posílal své myšlenky. Byly to jednoduché věty a já si představoval, jak proniknou až do její mysli a ona je uslyší. Tohle byla však vyšší magie, tudíž jsem pochyboval, že by je mohla slyšet. Někdy se však prý stane, že anděl vyšle myšlenku své osobě nevědomky, třeba v případě, když je člověk v nebezpečí. Je to prý takový instinkt a anděl kolikrát vůbec netuší, jakou myšlenku k ní vyslal.
Když jsem šel kolem Liamova pokoje, napadlo mě něco šíleného. Podobně bláznivé nápady končí fiaskem. Pár blbostí jsem už udělal, ale kdyby to nedopadlo dobře tentokrát…zkrátka a dobře, byl by to průser jako hrom. Mé špatné já však bylo silnější. Opět zvítězilo pokročilé stádium demence.
Opatrně jsem vyzkoušel, jestli má Liam odemčeno. Kupodivu měl. Zatím mi to tedy procházelo dobře. Byl jsem však strachy bez sebe. Co když tu má nějaký alarm, který uslyší jen on? Věděl jsem, že magii ovládá přímo bravurně. Jestli mě načapá, bude to konec.
Rozsvítil jsem a potichu za sebou zavřel. Jeho pokoj byl jednoduše zařízený, avšak podle dvou měkkých křesel a malinkého stolku bylo jasné, že si hodně zakládá i na pohodlí. Jinak tu byla docela velká postel, obří skříň, stůl se židlí a hlavně…laptop!
Sedl jsem si ke stolu a notebook zapnul. Byl jsem si na devadesát devět procent jistý, že se po mně bude vyžadovat heslo. Liam však opět překvapil. Buď si byl v sídle andělů neuvěřitelně jistý, nebo začal stejně jako já trpět demencí. Každopádně jsem byl šťastný jako blecha. Jeho počítač stoprocentně nikdo nekontroloval. Byl jsem prostě dítě štěstěny.

Jane,

promiň mi prosím, že píšu až teď. Určitě jsi na mě dost naštvaná, což docela chápu (na tvém místě bych přímo sršel vzteky). Nemám však příliš mnoho možností psát e-maily, jako to dělám teď. Co se týče jiného způsobu komunikace, žádný není. Neptej se mě prosím a já ti nebudu muset lhát. Rád bych ti napsal o sobě spoustu věcí, ale bohužel nemůžu, tak to prosím pochop. Jsem v pořádku, i když si to tu zrovna dvakrát neužívám. Nemůžu ti napsat přesné datum, kdy se znovu uvidíme, ale mělo by to být zhruba za pět měsíců, pokud všechno půjde tak, jak má.
Doufám, že jsi v pořádku a zůstáváš pořád tak úžasně střelená (ještě pořád trháš papírky, které pak rozfoukáváš po třídě? :-D). Ještě bych tě chtěl poprosit, abys mi neposílala žádný
e-mail!! Jestli tedy nechceš, aby ze mě nadělal Liam sekanou.
Dávej na sebe pozor a věř svému srdci,

tvůj Sam (samozřejmě nejkrásnější a nejúžasnější :-)

P.S. pozdravuj Billa, Katie, Willa a Jakea
P.P.S. pilně se uč a studuj
P.P.P.S. úsměv Ti moc sluší :-)

Několikrát jsem si zprávu přečetl a spokojeně jsem e-mail odeslal. Znělo to dobře. Neprozradil jsem jí moc věcí. Nic, co by bylo důležité. Akorát jsem doufal, že Jane mi opravdu neodešle zpětnou zprávu. Každopádně jsem tu svoji rychle smazal. Měl jsem totiž podezření, že schránky se kontrolují taky. Občas to tu připomínalo spíš vězeňskou celu. Vypnul jsem počítač a chystal se vypadnout. Pro dnešek už toho dobrodružství bylo dost. Když vtom jsem uslyšel před Liamovými dveřmi hlasy. Sakra! Co teď? Začal jsem panikařit. Nakonec jsem rychle otevřel Liamovu velkou skříň, vlezl si do ní a zavřel dvířka. Dovnitř prosvítal jen úzký proužek světla. Srdce mi tlouklo tak zběsile, až jsem měl strach, že mě dotyční uslyší. Dlaně jsem se snažil otřít o košili, protože se mi šíleně potily. Slyšel jsem, jak se otevřely dveře od pokoje a někdo vešel dovnitř. Podle hlasu jsem poznal, že jde o dva lidi, konkrétně o Liama a Lucu.
"Dáš si před spaním skleničku?" zeptal se Liam.
"Velice rád. Koneckonců jsi se mnou chtěl něco probrat, nemýlím-li se snad?"
"Ano, ale nebude to příjemné téma. Vždyť víš," řekl mladší z andělů. Chvíli bylo slyšet cinkání skleniček, jak je Liam vytahoval z šuplíku u stolu. Můj strach trochu přebyla zvědavost. Vím, že jsem se měl modlit ke všem bohům, aby mě neobjevili, ale nemohl jsem si pomoct. Zajímalo mě, o čem si budou povídat.
"Posaď se a nech mě pití nalít. Je zcela jasné, že tě něco velmi rmoutí. Pověz mi o tom," řekl Luca. Pak jsem jen slyšel, jak nalévá pití do skleniček. Liam na mě vždycky působil jako vzor ctnosti, ale zřejmě to tak horké nebylo, když si schovával v šuplíku lahvinku pro příležitostné návštěvy.
"Je to zlé, nevím jak mám začít," řekl Liam váhavým hlasem. "Netušil jsem důvod, proč se démoni shlukují na jedno místo. Bylo to krajně neobvyklé, to ano. Jenže když se začali zajímat o Samovu osobu, došlo mi to."
"Nech mě hádat," přerušil ho Luca, "legenda o nejmocnějším."
Liam si povzdechl. "Ano, je to tak. Nikdy jsem na ni nevěřil. Tři andělé, kteří jsou pokrevně příbuzní? Nesmysl! Ale pak…"
"Pak ses zamiloval do lidské ženy," řekl Luca mírným hlasem.
Kdybych v tu chvíli seděl na židli, stoprocentně bych z ní spadl. Liam že se zamiloval do lidské ženy? To bylo dost padlé na hlavu. "Anděl si nikdy nic nesmí začít s člověkem!" opakoval mi pořád dokola. A já ho svým způsobem poslechl, i když mi to dalo dost práce. Bylo absurdní, že by Liam porušil to nejpřísnější pravidlo.
"Byla to hloupost. Rád bych to nějak napravil, ale co se stalo, nedá se odestát. Anna byla nejúžasnější žena, jakou jsem kdy poznal. A já jí podlehl," řekl Liam nešťastným hlasem.
"Milovat není hřích, leč u anděla je to složité. Máme svá pravidla. Ty jsi bohužel porušil to nejpřísnější. Správně jsem tě měl potrestat a zavrhnout. V tomhle jsem selhal," řekl Luca vesele.
"Měl jsi to udělat," řekl Liam znechuceně. "Pohrdám sám sebou a tím, co jsem udělal. Na mém životě mi už nezáleží. Nejhorší na tom je, že jsem ohrozil životy svých synů."
Musel jsem si vrazil pěst do pusy, abych nahlas nevyjekl. Tohle prostě nebyla pravda! Bylo to…bylo…ani tisíci slovy bych nedokázal vyjádřit, jaké to vlastně bylo. Byl jsem si skoro jistý, že o mně Liam s Lucou ví a baví se na můj účet. Měl bych vylézt a pokorně přijmout trest…
"Na tvého prvního syna si pamatuji velice dobře. Je úsměvné, jak velký rozdíl mezi nimi je, že? Owen se choval jako neviňátko. Respektoval pravidla a choval se způsobně ve všech ohledech. Všichni si mysleli, že z něho bude skvělý anděl," povzdechl si Luca.
"Ale nebyl. Místo toho se přidal k démonům a přijal jejich učení," řekl Liam znechuceně.
"Víš moc dobře, že démonem nikdy nebude. Zůstal andělem, avšak padl. Teď má křídla černá jako ta nejčernější noc. Přesto je to tvůj syn…"
"To on ale neví. Špatně jsem ho vychoval, Luco. Udělal jsem chybu, když jsem z něho stvořil anděla."
"Každopádně ses ve druhém případě nemýlil. Chlapec se učí rychle, přestože má problém, ehm, s tím co je správné a co ne," prohlásil starý anděl vesele.
"Ano, Sam je úplně jiný. Vede si velmi dobře. Nedovedeš si představit, jak jsem na něho pyšný. Možná je to ode mě naivní, ale tak nějak věřím, že mě nezklame."
"Má v sobě obrovský potenciál. Věř mu a on tě nezklame."
Seděl jsem v temné skříni a měl jsem pocit, že mi brzy shoří vnitřnosti zaživa. Byl jsem si jistý, že prostě vybuchnu. Kousal jsem se do rtu tak moc, až mi tekla krev. Měl jsem sto chutí ho zabít. Jeho velké tajemství mě srazilo na zem. Tak moc jsem chtěl křičet, ale nemohl jsem. Zrazený a vnitřně zraněný jsem tam seděl. Cítil jsem, jak mě někdo bodá dýkou do srdce. Nemohl jsem nic. Jen sedět a tiše plakat nad tím zrádným a bolestivým pánem, totiž životem…

Kapitola třicátá první-STŘETNUTÍ SE ZÁKONEM

2. února 2013 v 15:38 | Bella |  Andělská křídla-kapitolovka
Tak! Opět přidávám novou kapitolu k Andělským křídlům. Doufám, že se vám bude líbit a nebudete příliš řešit chyby, které jsem tam určitě nasekala :-D. Jinak, nejsem si úplně jistá, jak se pracuje s "mladistvými delikventy". Mám tušení, že prokurátor má na práci kapku něco jiného, ale nehodlám to řešit :-D. Strýček google mi v tomhle příliš nepomohl. Co už :-D.

"Uvědomujete si, slečno Grankristnová, do jak nepříjemné situace jste se dostala?" zeptal se mě prokurátor. Já jsem však mlčela a dívala se na stůl. Neměla jsem k jeho obvinění co říct, protože jsem přece nic neudělala.
Muž, který seděl za kancelářským stolem, si povzdechl. Patrně mě považoval za dalšího problémového puberťáka, kterému jsou zákony úplně ukradené.
"Našla vás jedna paní, jak ležíte v bezvědomí a vedle vás se válí dvě prázdné láhve od alkoholu. Můžete mi k tomu něco říct?" řekl a začal netrpělivě klepat prsty.
"Já jsem nebyla opilá!" řekla jsem dotčeně, avšak bylo na něm vidět, že mi nevěří.
Teatrálně se na mě usmál. "Podívejte, určitě toho máte dneska dost. Nemusíme být hned nepřáteli. Prostě mi řekněte pravdu a slibuji, že se brzy dostanete domů. I ten nejlepší člověk přeci může sejít ze správné cesty."
Jeho taktika byla úplně jasná. Chtěl mě oblbnout a vyvolat ve mně pocit, že se vlastně tak moc nestalo. Já jsem se však nehodlala přiznat k něčemu, co jsem neudělala.
"Už mi dělali dechovou zkoušku. Nebyla jsem opilá, můžete se podívat do svých záznamů," připomněla jsem mu.
Chvíli se přehraboval v papírech, jako kdyby hledal můj list. "No, máte pravdu," řekl po chvíli a předstíral, jaká je to pro něho novinka. "Avšak dnes večer jste byla sama venku. Když vás našli, neměla jste u sebe žádné doklady, mobil, ani jiné důležité věci, které by slečna ve vašem věku měla mít. A co váš oděv? Chcete mi tvrdit, že jste si prostě vyšla na procházku?" řekl ironicky.
"Víte, za všechno může můj kluk. Tak nějak jsme se nepohodli a on mě tam nechal," řekla jsem tónem vypatlané puberťačky, která má zlomené srdce.
"Můžete mi tedy vysvětlit, proč vás vzal váš chlapec do čtvrti, která je proslulá prostitucí? To je tedy zvláštní místo pro schůzku."
Tak teď už to ve mně doslova vřelo! Já a prostitutka? Směšné!
"Vy o mně tvrdíte, že jsem prostitutka?! zeptala jsem se ho ostře.
Povzdechl si, avšak na mou otázku neodpověděl. "Dobrá tedy. Evidentně vám dnes není příliš do řeči. Budeme muset kontaktovat vašeho zákonného zástupce, který bude muset zaplatit určitou částku. Máte veliké štěstí, že jsme se k vám zachovali tahle laskavě."
Pak už jsme jenom mlčeli. Slyšela jsem jen, jak prokurátor telefonuje s Jeremym. I přes mobil bylo slyšet, jak je můj bratr naštvaný. Najednou jsem se začala strachovat o svůj život. Byla jsem si jistá, že mě uškrtí!
Jeremy přijel asi za půl hodiny. Měl na sobě obyčejné rifle a košili s flekem od hořčice. Bylo na něm vidět, že je pořádně naštvaný. Najednou působil jako autoritativní rodič. Navíc musel jet zřejmě veřejnou dopravou, protože měl pivo. Teď už jsem si byla jistá, že se zítřku nedožiju.
"Dobrý den, jsem Janin starší bratr, Jeremy Grankristn," představil se Jerry a potřásl si s tím otravným chlápkem rukou. Na mě se přitom ani nepodíval.
"Je mi líto, že jsme se zde potkali za takových okolností. Mohl bych si teď s vámi na chvíli promluvit?"
"Samozřejmě," řekl Jeremy. "Jane, běž ven a počkej tam." Z jeho hlasu až mrazilo. Zlobil se na mě, to bylo jasné.
"Nashledanou," řekla jsem a mile se na úředníka usmála. Vím, že to byla ode mě tak trochu provokace, ale nemohla jsem si pomoct. On si toho byl vědom, ale jenom na mě kývl.
Zatímco jsem čekala, přemýšlela jsem, co se vlastně všechno stalo. Vzpomínám si, jak mu spadly brýle a já uviděla ty oči. Červené jako krev. A pak se začal měnit. Tak trochu jsem měla strach, jestli jsem se třeba nezbláznila. Nebo je to snad všechno jeden velký zlý sen? Třeba se za chvíli probudím a odpoledne budu ve škole vyprávět Samovi, jak šílený sen se mi zdál. Pak se spolu zasmějeme a on začne vtipkovat, že mi rezervuje místo v blázinci.
Bohužel to však bylo reálné. Nedokázala jsem si logicky zdůvodnit, co se vlastně stalo, ale bylo to špatné. Owen byl vždycky zmetek, ale teď to bylo jiné. Byl zlý.
Jenže tu byla ještě jedna nezodpovězená otázka, i když abych byla upřímná, těch otázek bylo spíš milion. Kdo je vlastně Sam? A existoval vůbec někdy? Jestli ano, kde je teď?
Pamatuju si, jak si ze mě často dělal srandu. Chvíle, kdy jsme se dostali záchvat smíchu a nemohli jsme přestat. Nebo když testoval moje kuchařské umění, totiž slané muffiny. Při té vzpomínce jsem se musela usmát. Ať už se stalo cokoliv, Sam byl skutečný. Třeba opravdu odjel. Ale kde je teď? Z mých úvah mě vyrušily něčí kroky. Jak se dalo čekat, byl to Jeremy. Už nevypadal naštvaně, ale spíš unaveně a smutně.
"Pojď, jdeme domů," řekl. "Čeká na nás taxík."
Nastoupili jsme do auta a konečně jsme mohli odsud vypadnout. Cesta však probíhala mlčky. To napětí mezi námi se však dalo krájet. Ani jednomu z nás se nechtělo o dnešku mluvit, ale věděla jsem, že až dorazíme domů, ta chvíle přijde.
"Jane, konečně jste doma. Prý tě chtěli zavřít. Je to pravda? Seděla jsi za mřížemi? Viděla jsi další zločince?" vyhrkl nadšeně Jake.
Jeremy ho lehce praštil do zátylku. "Zavři klapačku a běž se radši učit."
"Ale…"
"Jen běž. Já si musím s Jane na chvíli promluvit," řekl Jeremy nezvykle chladně.
"Tak fajn, ale pokud se semele bitka, rád vám budu dělat komentátora," řekl drze a vyběhl po schodech nahoru. Pak nastalo zlověstné ticho, které však netrvalo dlouho.
"Tak?! Co mi k tomu povíš?" zeptal se Jerry ostře.
"Nic," řekla jsem a oplatila mu tvrdý pohled.
"Nic?!" vyjel po mně. "To se ještě uvidí, jestli nic. Jane, vždycky jsem tě měl za slušnou hodnou holku. Když naši umřeli, byl jsem odhodlaný tě vychovat jak se sluší a patří. Nikdy jsem ti nic nezakazoval a ve všem tě podporoval! A ty mi teď řekneš, že k dnešku nemáš co říct?!"
"Už NIKDY o nich nemluv!" vykřikla jsem vztekle. Věděl, jak moc velké mám výčitky kvůli jejich smrti. A teď mi to předhazoval.
"Víš, že tak jsem to nemyslel," řekl vážně. "Jenom bych rád věděl, co se dneska stalo. Já ti vždycky věřil, ale s tvým přístupem se to asi brzy změní."
"Nemůžu za to! Chápeš? Nemůžu! Vím, že to vypadá tak, jak to vypadá, ale nic jsem neudělala!"
"To on, že? Ten hazl, s kterým jsi dneska odešla. Sam Smith," řekl a položil mi konejšivě ruku na rameno. Já jsem se mu ale vysmekla.
"Nebyl to on! Nebyl…" řekla jsem a rozbrečela se. Jeremy mě objal a snažil se mě ukonejšit. Nejspíš si myslel, že brečím kvůli němu. Že jsem konečně otevřela oči a uviděla, jaký je to parchant. On to ale nepochopil. Jak by taky mohl? Byly to slzy vzteku. To, jak se proměnil. To, že to byl ve skutečnosti Owen. A Sam? Kde je? Proč tu není se mnou? Věděl, co je Owen zač? Jestli ano, proč mě tu nechal? To byly otázky, na které jsem neznala odpověď, což mě neskutečně štvalo. Měla jsem takový vztek. Avšak netušila jsem, že se brzy všechno konečně vyjasní. Netušila jsem, že se můj život začne obracet k lepšímu. A taky k horšímu…

Toč se kolo osudu

1. února 2013 v 19:33 | Bella |  Citáty, básně
Přidávám jednu básničku, která se mi docela zalíbila. Už úplně nevím, kde jsem ji vyhrabla. Každopádně mi přijde moc krásná :-).
Toč se, toč se kolo osudu.
Smýkej mnou do stran já jiný nebudu.
S ptáky chci létat za světlem jít,
z poháru života až do dna pít.
se srdcem světa v odvaze ve strachu,
spojím své srdce až padnu do prachu.
Jen o jedno, o jedno prosím
kéž hlavu vzpřímeně navždy nosím.